Iluze pro Jiřího

Povídka ještě z plodného letního období. Pro Jiřího

Ti co jdou za svým snem jsou považováni buď za blázny, nebo za cílevědomé jedince. Jaké označení jim náleží, záleží na tom, jak se jejich sen zdá ostatním lidem. Popravdě častěji bývá užíváno to první. Zdá se mi to smutné. Vždyť následovat svůj sen je krásné. Sny se rodí a sny umírají. Někdy dojdou i naplnění. Zas tak často se to nestává…

Jakožto čarodějův učeň, zdál se být blízko splnění svého snu. Stát se mágem, ovládnout kouzla, jež jsou některým lidem zapovězena. Ale to byl omyl. Dávno ho tento sen opustil a magie ztratila svou tvář přitažlivé dámy, jakou se zdála být, když byl mladým hochem. Naopak všechna ta pravidla a poučky ho ničily. Už chápal proč je jeho mistr tak mrzutý a odměřený. Proč pokaždé ničil jeho nadšení.

---

Místo aby četl v knihách pasáže, které měl znát, zíral ven a snil o dalekých krajích. Doufal, že se tam jednou podívá. Promrhal tím už spoustu času a i kvůli tomu na něj byl mistr čím dál častěji naštvaný. Nakonec se odhodlal a požádal mistra o přerušení výuky. Ten jen mávl rukou a nechal ho jít. Všechno už mu bylo jedno.

Sbalil si pár věcí a vydal se na cestu, aniž tušil, kam. Neměl pořádnou mapu a vlastně ani představu o světě. Krom nejbližšího okolí své rodné vesnice a čarodějova obydlí nikde nebyl. Připadal si náhle zmatený a nesvůj, dokonce uvažoval, že se vrátí do učení. Pak se ale v něm cosi vzedmulo a rázně šel dál. Matně si vzpomínal, že blízko leží město, kterým projížděl, když šel do učení.

A skutečně se na něj usmálo štěstí a on město našel. Pořídil si mapu a pozorně naslouchal, co si říkají obchodníci, doufaje, že zaslechne něco zajímavého. Opět se na něj usmálo štěstí. A on se doslechl o kouzelném lese, kde rostou ty nejroztodivnější květiny, které jsou potřebné k výrobě lektvarů. Vzhledem k tomu, že rostou na jediném místě, se za ně platí spoustou zlata.

Popisovati zde celé jeho putování by bylo a velmi dlouho dobu, většinu cesty šel civilizovaným krajem a tak se nic zajímavého nepřihodilo. Pak ale se ale dostal do končin, které zely prázdnotou a jen tu a tam se k sobě choulilo pár nevzhledných stavení. Lidé zde žili zamračení a skoupí na slovo. Žili v těsné blízkosti lesa a to je poznamenalo. Nechápal proč mu nic nechtějí říct. Zmínil se jim o svém plánu vstoupit do lesa a nasbírat tam vzácné byliny. Oni kývli hlavou a dál si hleděli svého. Moc to nechápal, ale odhodlaně vstoupil do lesa. Věřil, že případné nebezpečí přemůže pomocí magie.

Z řečí obchodník vyrozuměl, že v okrajové části lesa je ještě jedna osada. A to byl prozatím jeho cíl. Doufal, že tamější obyvatelé mu prozradí více o lese a jeho tajích. S potěšením zjistil, že kupci měli pravdu. Mezi stromy stály chýše a zaslechl i lidské hlasy. K jeho překvapení jej uvítali celkem mile a když jich několik svými kouzli uzdravil, nechali ho přespat v jedné z chatrčí a odhalili mu mnohá tajemství. Dokonce mu i darovali lodičku, které ho měla po řece zavést do srdce lesa. Potěšeně přijal tyto dary a odhodlaně i když trochu nejistě usedl do loďky. Řeka plynula, a on s tichým údivem sledoval proměňující se les. Nestihl zachycovat všechnu tu krásu okolo. Nemohl se nasytit pohledu na ty roztodivné tvary a barvy, tak moc, že skoro zapomněl vystoupit z lodi v místě, kde mu to bylo doporučeno.

Zdroj: Very cool photo blog

Přirazil ke břehu a pracně loďku vytáhl z vody ven. Cítil se unavený, ale zvědavost převládla. Opatrně začal zkoumat okolí. Koruny stromů byly tak mohutné, že světla se k zemi moc nedostalo a navíc působilo "zeleným" dojmem. Bolely ho oči. Krom ševelení větru v korunách nebylo nic slyšet. Zdálo se, že celý les spí. Tato nepřirozenost ho znervózňovala.

A měl k tomu vážně důvod, nacházel se v místech, kam mnoho lidí nevstoupilo. Nakonec ho přemohla únava a on upadl do neklidného spánku. Když se vyspal zelené světlo ho zraňovalo snad více než předchozího dne. Dal se do důkladného průzkumu svého okolí, jehož cílem bylo nalézt vzácné květy. Na zemi nerostly a tak musel vzhůru. Šplhání nikdy nebylo jeho silnou stránkou, ale s pomocí magie se mu to podařilo. Tam nahoře se nalézal úplně jiný svět. Podivuhodně zkroucené větve, pokryté zelení korunovány růžovými květy.

Zdroj: Pixie Winks

Uřízl první květ a ozval se podivný zvuk. Zarazil se a chvíli čekal. Nic dalšího se nedělo. Dal se znovu do práce. Už pochopil, proč jsou ony květy tak vzácné. Řev mu rval uši, ale on stále netušil, kdo nebo co ho vydává. Ještě to chvíli snášel, ale nakonec ho to přemohlo. Bolest byla silnější. Chtě nechtě klouzal dolů. A v tom si toho všimnul. Tam kde byly jím vyříznuté květy, vytékala podivná tekutina. Strom krvácel. Chtěl se rány dotknout, ale když tak učinil, strom ho shodil. Dopadl tvrdě na zem a ztratil vědomí.