Zase ta škola...
Povzdech provázený faktem, že přišel ten neslavný den, kdy nás nahnali do školy, abychom si zapsali do indexů předměty a tak. Loni to bylo pro mou maličkost dosti traumatické, neboť s vysokými horečkami jsem měla problém se soustředit a tak jsem tam i škrtala. Naštěstí jsem si nemusela kupovat nový, což se pár lidem stalo. Tentokrát jsem byla defakto zdravá, ale pro jistotu jsem měla onu gumovatelnou propisku, kdyby náhodou.
Začali jsme na čas, pak se probírali takové ty základní věci. Pak došlo na zapisování a tentokrát se mi to povedlo bez chyb. Největší úspěch. Trvalo to déle, než jsme čekaly a nebylo to vše. Byli jsme nahnáni do kanceláře studijní referentky a tam to teprve začalo být úmorné. Čekání trvající víc jak hodinu je vážně k naštvání. Ale nakonec se to zvládlo.
S V. jsme vyrazily směr naše stará SŠ. Ona již po druhé a já poprvé. Překvapilo mě, jak milé to bylo. Navštívila jsem učitelku účetnictví a hezky jsme si popovídali. Následně jsme vyhledaly ekonomikářku a tam jsme strávily celou vyučovací hodinu.
Ani jsem se zde nezmiňovala o tom, že jsem se jakýmsi přičiněním osudu ocitla ve vztahu. Netrvalo to však dlouho a byla jsem odkopnuta :D jak jinak že? Mno a to mě přimělo něco dělat. Koupila jsem si puzzle tak teď pořád skládám, je to opět obraz od Victorie Francés. Určitě vám to ukážu.
A pak nevím z jakého popudu jsem si obarvila vlasy :D Má zrzavá byla taková mdlá a nudná, tak jsem tam hodila cosi výraznějšího… Kadeřnice si se mnou dnes užila. Opravdu mne zajímají reakce lidí. Domácí názory vyznívají celkem divně…
Tak to je vše, jen taková mezihra. Mějte se krásně a já se jdu vrátit k puzzlím.
Komentáře
Okomentovat