Přednarozeninová

Jsou dny kdy se vám nic nechce dělat a těch dnů pak přibývá. A tu a tam procitnete a chtěli byste všechen ten čas dohonit. Ale to nejde. Ale stále se o to naivně pokouším. Je to jako boj s větrnými mlýny. Nelze zvítězit. Víme to, ale přesto se nezměníme. Někde je chyba. Chtěla by opravit. Ale jak?

Válčím se sebou a to více než obvykle. Já chci něco dělat, ale ono to nějak nejde. Navíc pořád je mi nějak divně. Zase se mi často motá hlava a to pořád piju kafe, abych si zvedala tlak. Pomalu se blíží doba, kdy by měl končit ten můj "dietní režim" začínám se trochu obávat, jak to dopadne, ale tak snad už budu zdravá. Opravdu by to chtělo klid pro tělo, když uklidnit duši nedokážu.

Naše každoroční pouťové rodinné setkání ukázalo mnohé. Pokračující rozpad rodiny. A pak takové ty věci typu… Babča opravdu stárne a děda taky, roky mi přišlo, jakoby se jich zub času nedotknul, ale teď … Je to znát až moc. A co já? Stárnu? Mé narozeniny jsou tu co nevidět, ale já se na to prostě necítím. Říkám to pořád, zasekla jsem se v 15 a dál ani ťuk. Dokonce i vypadám pořád stejně. A co vy a stárnutí?