Iluze 38
200 slov, napsáno už loňského léta. Snílkovská iluze číslo 38. V brzké domě se zde objeví i pokračování.
Bylo nebylo, žil jeden velice starý muž, poznamenán zubem času, ale stále plný sil. Obýval sám prapodivný dům, který vypadal jako velký hřib. Který stejně jako jeho majitel ukrýval mnohé taje a překvapení. Lidé se toho místa stranili, neboť i okolní louka nebyla bezpečná a dědek Hříbek budil v jejich srdcích strach. Ale to byla přirozená reakce, neboť o něm nevěděli mnoho a z nevědomosti se rodí strach. Děda o své pověsti věděl, ale ani on se nesnažil o prolomení ledů.
A přece i jeho samotu občas někdo narušil. Chodil k němu muž, který byl snad ještě podivnější než sám dědek. Obyčejně přicházel dvakrát do roka a strávil v hříbku několik dní. Po ty dny dědek nevycházel a z komína stoupal dým různých barev.
O tom co tam ti dva prováděli, kolovaly krajem mnohé zvěsti jedna horší než druhá, ale žádná nebyla pravdivá. I když tu a tam se v nich přeci jen zjevilo zrníčko pravdy. A z těch zrníček by se s trochou trpělivosti dal poskládat obraz pravdy. Nikdo se o to však nepokusil. Ale jednoho dne se rouška tajemství přece jen nadzvedla. Jak už to tak bývá osud si rád hraje na velkého pána a ukazuje svoji moc.
Komentáře
Okomentovat