Vivienne

Ať jsem přemýšlela sebevíce nemohla jsem přijít na knihu, která by úplně splňovala danou definici. Nakonec jsem se rozhodla, že zadání úplně nesplním. A tak vám představím knihu, kterou jsem měla dost ráda, ale nyní už ne. Je jím všem známé Stmívání od Stephenie Meyer. O této knize toho bylo řečeno mnoho a nemyslím si, že bych zde řekla něco nového … Na knihu jsem narazila úplnou náhodou v nějakém časopise a přečetla ji dlouho před tím, než vznikl film a sním i oheň zájmu. Kniha se mi líbila, byla čtivě napsaná, pojetí upír se mi celkem zamlouvalo. Dál jsem to neřešila. Pak přišel film a s ním mánie, která pohltila mé kamarádky. Avšak já jsem zůstávala chladná. Ale zaplavilo mě štěstí, když jsem viděla, jak ti kteří jindy knihu do ruky nevzali nyní hltali celkem tlusté svazky. Autorka za to dostala palec nahoru. V ten čas jsem si nepřipadala jako vyvrženec, který dělá něco, co je zbytečné. Byla jsem vážně nadšená, že někdo konečně sdílí moji lásku ke knihám. S každým dalším filmem se

Když je to iluze s mým jménem.. Kdo by odolal? :) Splétačka seděla smutně nad svou prací, ale stále v ní pokračovala. Málokdy si dopřála odpočinku. Nesměla - nechtěla, vždyť to bylo vlastně jedno. Cítila, že se pomalu blíží konec jejího příběhu. Brzy přijde čas, kdy bude muset utkat další příběh, který přivede její nástupkyni. Svým způsobem se na to těšila. Za svoji moc zaplatila krutou daň, ale odměna ta stojí za to. Nebo alespoň jí to tak říkali, když jí sem přivedli. Už je to spousta let. Její ruce se zastavili, když se ponořila do dávných vzpomínek. Byly tak živé… povzdechla si, aby taky nebyly, když byly tím posledním, co viděla. Za tu dobu, co byla splétačkou nikdy nedovolila vzpomínkám, aby se vrátily. Ale teď to bylo jiné. Cítila, že nastal ten správný čas na vzpomínání. Možná by i měla doplést svůj vlastní příběh. Ano přesně to udělá. *** Už jako dítě byla svým způsobem jiná. Vážnější a klidnější než ostatní. A tu a tam se stávalo, že věděla, co se stane dříve než k tomu došlo

Kladivo na čarodějnice - Malleus Maleficarum Tato kniha přinesená z Levných knih s sebou přinesla mnohá očekávání. svým způsobem byla jedním z pilířů těch, na kterých byly postaveny procesy s "čarodějnicemi". Vzhledem k tomu, že toto téma mě velmi zajímá, je jasné že dříve či později jsem po ní musela sáhnout. Byla jsem však velmi překvapena. Čekala jsem příručku pro žalobce a mučitele, stručně a jasně psanou bez jakýchkoliv okras. Místo toho bylo v mých dlaních dílo plné náboženských a jiných faktů, které se dosti splétaly a já jim těžko rozuměla. Možná by tomu více porozuměl člověk s právním vzděláním. Těžko říct… Mě osobně se kniha četla více než těžce a strávila jsem nad ní velmi dlouhý čas, který nebyl zrovna příjemný. To je jeden z důvodů proč jsem knihu během četby "až nenáviděla". Dalším důvodem je historie této příručky honců čarodějnic. Ta krev která na ní ulpěla. Myslím, že pokud by se vytvořil seznam nejkrvavějších děl v historii Maleus Maleficarum by se

Původně měl tento článek být v úplně jiném duchu. Taky ho tu mám už pár dní rozepsaný.. Staly se věci, které se stát nemohly… A já nevím jestli jsem jim mohla zabránit nebo ne… Potřebuju se vypsat, potřebuju se někomu svěřit a nějak v mém okolí nenacházím nikoho, kdo by byl ochotný mi naslouchat.. A stejně se u toho hned rozbrečím.. Kde jen začít? O své mononukleóze jsem zde již psala. A ani jsem se s tímto faktem nesmířila a už mě posedla další neplecha. Měla jsem cosi nateklého pod jazykem, nemohla jíst a pít jen vodu. Letím k doktorce, která neví, co to je. Ale prý si mám zajít na orl, nezlepší-li se to. To bylo úterý. Přežívala jsem v práci a i jíst jogurt mi činilo problémy. Ve čtvrtek se tedy odhodlám k doktoru. Po hodině čekání to vzdávám a utíkám. Takže v pátek nanovo. A verdikt? Zánět podčelistní žlázy, antibiotika a kontrola za týden. Super. Z práce se vymluvím a jenom tak lenoším. I jíst trochu můžu.. Může být lépe? Pak ale přichází to prokleté pondělí. Připadá mi, jako byc

Tak jsem si říkala, že by možná bylo fajn oživit starou tradici literárního deníčku. A tady hned přináším první zápisky. Úterý 30.6. Pracuji na: iluze pro lví srdce Počet znaků : 498 (včetně mezer) Poznámka: jde to více než z tuha.. Středa 1.7. Pracuji na : iluze pro lví srdce Počet znaků: 395 Poznámka: začínám propadat zoufalství Pátek 3.7. Pracuji na: iluze pro lví srdce Počet znaků: 463 Poznámka: Sobota 11.7. Pracuji na: iluze pro lví srdce Počet znaků 1 851 Poznámka: doufám, že už je ta nejhorší část rozepisování za sebou ..

Neberte moc vážně, pokus o psaní po velmi, velmi dlouhé době. Iluze pro lví srdce Někteří z nás jsou neustále neuvěřitelně přitahování k určitým věcem, nebo lidem, i když to postrádá jakýkoliv důvod. Možná si to jen osud hraje s nitkami našich životů. Někdy to vede ke štěstí a úspěchu, jinak nás to pouze a jenom svede do záhuby. Takový už je život. Jednou z takových lidi byla holčička jménem Isa. Přitahovala ji voda a život v ní. Její rodiče neshledávali v této zálibě nic zlého obzvláště, když se naučila plavat. Co na tom že mluvila s rybami? Nikdo v tom neviděl nebezpečí. Po čase ji však přestali bavit obyčejné rybky,které obývají rybníky a řeky. Chtěla vidět víc. A tak nedbaje, že k moři je cesta dlouhá a nebezpečná, vydala se na cestu. Její touha byla silnější než jakýkoliv strach. Nakonec po dlouhém putování jej spatřila. Moře. Opatrně vstoupila do jeho vod, s obrovskou bázní vstoupila do jeho vod a chytala první ryby, které jí téměř sami skákali do ruky. Několik prvních dní byla n

Slibovala jsem oživení, ale to nepřišlo. Dosti mě to mrzí. Ale ještě jsem se nesžila s novým režimem a navíc jsem obíhala doktory.. Mno nedopadlo to pro mě zrovna nejlépe.. Má domnělá angína, se kterou jsem prošla zkouškovým nakonec angínou nebyla. Prý šlo on infekční mononukleózu. Jsem už zaléčená , ale čekají mě dva měsíce na dietě a bez jakékoliv zátěže.. Takže má dovolená ve Švédsku padá.. a to už jsme měli skoro všechno zamluveno.. Budou to smutné prázdniny.. Ale tak co se dá dělat. Mohu jen doufat, že na konci srpna už budu fit a nezasáhne to nijak do školy. Takže já už zase raději končím a dám se do psaní něčeho smysluplnějšího… Užívejte léta :)