Vivienne

Rok se s rokem sešel a tak tu mám mé klasické shrnutí přečtených knih. :-) Co se týče výzvy od Ells po posledním zvednutí laťky na 100 knih, jsem začínala mít na konci prosince celkem obavy, abych to zvládla. Ale nakonec se to zadařilo. A k dnešnímu dni mám 101 knih. Další cíle se mi splnit nepodařilo. Nakonec jsem i pár článků sepsala do výzvy k Aidrien http://www.aidrien-assagir.cz/2014/01/the-book-challenge.html A hodlám v tom pokračovat. Snad jednou zaplním celý seznam. Prozatím mám splněno 6 z 60, což je tuším 1/10, což není na první rok zase tak špatné ne? Co se týče pohybů na databázi - přečtených knih mám 351, čili jsem o fous (čti o 1) více než-li jsem si plánovala. V Chci si přečíst mám nyní 177, čili jsem se pod 170 nedostala. Nu snad příště. Jak že to celý rok probíhalo? Inu to jste mohli celou dobu sledovat v měsíčních shrnutích ( mimochodem ještě jedno vás čeká a to hned za tři měsíce). Takže teď jen číselně :-) Leden 8 Únor 10 Duben 2 Květen 2 Červen 17 Červenec 17 Srpen

Konec roku mě vždy nutí shrnovat si, co jsem v uplynulém roce prožila, co jsem dokázala nebo spíše nedokázala. Myslím, že nejsem jediná. Konec jednoho období a začátek dalšího nás k tomu prostě vybízí a já nedokážu tomu volání odolat. Co se týče mého osobního život, prožila jsem velkou výhru (maturitu) ale i prohru( nepřijetí na vysněnou VŠ). Jinak se nic převratného nedělo. Vlivem školy jsem se změnila. Dle lidí kolem mi to svědčí. Ale co když to není školou, ale prostě jen určitým dospěním člověka? Třeba i určitá část mé osobnosti dospěl a teď se chudinka choulí osamělá v koutě, jelikož větší část mého já je stále dítětem. Občas mám pocit, že té části tak nějak ubývá. A je to škoda. Alespoň myslím. Tím bych asi tak nějak uzavřela povídání o mé maličkosti a vrhla se na povídání o tomto doupěti. Mé milované doupě. Nebudu se zaobírat kolik času jsem tu nad ním, strávila, i když mě svrbí ruka a myšlenky. Ale pryč od toho. Tento rok byl poněkud ospalý mdlý a já se obávám, že ten následují

Iluze 150 Říká se, že chaos nemá tvář, z nás dle toho kdo ho svým chováním povolal. a nebo naopak, že může mít tvář kohokoliv z nás, dle toho kdo ho svým chováním povolal. Pravda bude asi někde uprostřed. Někteří tvrdí že Chaos je bůh, tak strašlivý, že se od něj ostatní odvrátili a zanechali jej v prázdnotě daleko za okraji světa. Odkud se ale vracívá aby hatil díla ostatních. Ale je to on, kdo našeptává lidem do duší, nebo už je to v nich samotných? řCelý svůj dlouhý život jsem strávila ve věži studiem a pozorováním všeho, ale zároveň ničeho. Mým úkolem bylo zapisovat, co událo se. Skládat dílo o životě i o smrti, o známých i zapomenutých bozích, kteří přežívají jen velmi těžce. Jednoho dne jsem i já, strážkyně, byla nucena opustit bezpečí věže a jet do světa. Bylo to složité období, cestování náročné obzvláště pro staré vetché tělo jako je to mé. Během té doby jsem viděla mnohé. Vše se mi bezpečně vrylo do paměti a vím, že to nikdy nezapomenu. Už od příchodu do toho kraje mi bylo tě

Tahle otázky mi hlavou běží už nějaký ten rok. Ono je to vlastně rok od roku horší alespoň u nás. Ani letos jsem se to ztracené nevydala hledat, nebyl čas a možná ani chuť. Že by to bylo mým přibývajícím věkem. I po ztrátě víry v Ježíška jsem Vánoce měla ráda. Byl to fajn čas, ale postupně to ze mě nějak opadlo. A ani letos se to ke mně nevrátilo. Přemýšlím, zda-li jsem jediná nebo je to tak u každého. Ani na dárky jsem se netěšila, ani na překvapené a radostné tváře druhých. Letos mi ani nějak nedocvaklo, že se Vánoce blíží, i když jsem dárky měla nakoupené brzy. A teď den po tom slavném večeru mi je ještě mizerněji, než jsem si dokázala představit. Výčitky za málo dárků od mamky? Kdo to kdy slyšel? Jsem divná já nebo ona? Já já fakt nevím.. Je mi zle, ale zároveň si stále zachovávám svůj flegmatismus, který jsem tak nějak získala během školy. Chtěla jsem původně psát o něčem úplně jiném, ale teď najedou nějak nemůžu. Mějte se krásně, rozhodně lépe jak já..

A jsem za to ráda. I když volno mám pouze od školy, zase je tu práce a navíc učení na zkoušky. I tak ale doufám, že budu moci trochu psát a nějak to tu oživit. Ale raději nic pořádně neslibuji, nerada nechám sliby nesplněné. Ale tak snad… ráda bych se trochu zase zapojila do projektů libere, ale jen bohové vědí, co bude nebo nebude. Doufám, že budu moci alespoň trochu i číst a to hlavně něco jiného než jen skripta a poznámky :D Zdraví mě opět v doby kdy jej potřebuji opustilo, horní cesty dýchací raději utekly… Ať žije bacil předávaný v úzkém kolektivu !! Z novinek které se sem na mé blogové doupě vám řeknu snad jen jednu. A to že od středy jsem hrdou majitelkou tetování(!!!) s vlčím motivem :-) možná sem hodím i foto.. Takže zatím pa drazí, mějte se krásně a snad se tu ještě tento rok uvidíme..

Zas jeden pokus.. 218 slov... iluze 153 Někteří tvrdí, že stvořit svět je jednoduché. To ale není. Je to věda, která vyžaduje dlouhodobého a pilného studia. A proto tvořitelé světů musí navštěvovat speciální instituty. Není to nic příjemného, ale výsledný efekt za to stojí, že? Abyste měli alespoň nějakou představu, zvu Vás na jednu takovou hodinu. Vynecháme takové ty důležité, ale šíleně nudné předměty, které sami moc dobře známe. Vstoupíme tedy až po setmění. Je to malá místnůstka v níž sedí nepočetná skupinka dětí. Jejích tváře hořící nadšením osvětluje mihotavý oheň. To co mají vepsáno je opravdové a nefalšované nadšení, ne to hrané, které kolikrát musíme užít my sami. Jak už to u mladých a natěšených bývá, třídou se rozléhal hlahol. Ten ale rychle utichal, jak se přiblížit čas. A skutečně. Ozvalo se tiché zaskřípění dveří, to jak do učebny vstoupila stařenka. Oči všech se upíraly k jejímu vetchému tělu, když pomalu usedla do středu. Poté uchopila knihu a začala předčítat. To už st