Listopadníček
Deníček listopadu, melancholického měsíce, jehož padající barevné listí, jež v člověku tak nějak pobízí aktivitu. Ale ne zde na blogu. Už je to dlouho co začala škoda, i když jsem studentkou defakto až teď od pátku (konečně proběhla naše imatrikulace). Se zápočty se roztrhl pytel a já stále nejsem schopná se učit. Takhle nepřečkám ani ten první blbý semestr. Zamrzí to…
Plány se více než bortí a to mě štve. Ale co se dá dělat. Měla bych už jít spát. Přeci jen zítra vstávám brzy.
A to je další věc, co mě opravdu rozčiluje. Za tmy razím do školy a za tmy se vracím. Je to poněkud smutné. Přeci jen člověk nic nestihne.
Nu budu končit, ozvala jsem se jen, abych ukázala, že přeci jen žiji. :-)
Komentáře
Okomentovat