Neoblíbená kniha
Původně jsem zde měla hovořit o jiné knize, ale nakonec jsem ji hodila pod jiné téma. Takže tak trochu narychlo sepisuji o knize, kterou právě čtu. Navíc vybrat pouze jen jednu neoblíbenou knihu, což je dosti těžké. Nevím, jak bych měla definovat neoblíbenou knihu. Jak se pozná, co ji definuje?
Pod škatulku neoblíbená kniha, bych mohla spoustu knih, ale pořád si nejsem jistá, čím by měla být zvláštní kniha o které tu budu hovořit. A vlastně je jedno čtení dostatečným prozkoumáním kvalit dané knihy? Neměla bych ji číst vícekrát než ji úplně odsoudím?
Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Tři kamarádi, kterou napsal Erich Maria Remarque. Autor pro mě nebyl ničím neznámým, často probíraný ve škole, oblíbený u spolužáků a navíc jsem od něj již četla Na západní frontě klid, jež se mi celkem líbila. Tři kamarádi, kniha celkem oblíbená u spolužáků a často dávaná do seznamů k maturitě, několikrát zazněla i během referátů. Věděla jsem tedy do čeho jdu. Samotné čtení bylo velice nezáživné a zdlouhavé.
Vozy letěly vedle sebe po dlouhé, rovné silnici. Po několika stech metrech se náhle v protisměru objevil náklaďák. Buick se musil zařadit za nás, aby se vozy mohly minout. Sotvaže se octl opět vedle Karla, přijížděl proti nám pohřební vůz s vlajícími stuhami věnců a buick musil znovu za nás. Pak byla silnice volná.
Muž za volantem zatím ztratil všechnu svou pýchu; vzteklý, se sevřenými rty tu seděl předkloněn - zmocnila se ho závodní horečka, jako by čest jeho života najednou závisela na jediném: děj se co děj nepovolit tomu čoklovi, který jel vedle něho.
My jsme naopak zdánlivě lhostejně dřepěli na sedadlech, Buick pro nás vůbec neexistoval. Köster hleděl klidně na silnici, já pohlížel znuděně do vzduchu: a Lenz, třebaže byl napjat k prasknutí, vytáhl noviny a tvářil se, jako by neměl nic důležitějšího na práci než právě teď číst.
Za několik okamžiků na nás Köster zamžoural. Karel nepatrně ubral na rychlosti a buick nás pozvolna předjížděl. Jeho široké, lesknoucí se blatníky se šinuly kolem nás. Výfuk nám s rachotem vchrstl modrý kouř do tváří. Pozvolna získal asi dvacet metrů - a v tom už se taky objevil, jak jsme očekávali, obličej majitele vozu v okně: vítězoslavné se šklebil. Domníval se, že vyhrál.
Ale muž učinil ještě něco. Nedovedl se zříci odvety. Pokynul nám, abychom ho dojeli. Učinil to zvlášť nedbale, jist svým vítězstvím.
Muž za volantem zatím ztratil všechnu svou pýchu; vzteklý, se sevřenými rty tu seděl předkloněn - zmocnila se ho závodní horečka, jako by čest jeho života najednou závisela na jediném: děj se co děj nepovolit tomu čoklovi, který jel vedle něho.
My jsme naopak zdánlivě lhostejně dřepěli na sedadlech, Buick pro nás vůbec neexistoval. Köster hleděl klidně na silnici, já pohlížel znuděně do vzduchu: a Lenz, třebaže byl napjat k prasknutí, vytáhl noviny a tvářil se, jako by neměl nic důležitějšího na práci než právě teď číst.
Za několik okamžiků na nás Köster zamžoural. Karel nepatrně ubral na rychlosti a buick nás pozvolna předjížděl. Jeho široké, lesknoucí se blatníky se šinuly kolem nás. Výfuk nám s rachotem vchrstl modrý kouř do tváří. Pozvolna získal asi dvacet metrů - a v tom už se taky objevil, jak jsme očekávali, obličej majitele vozu v okně: vítězoslavné se šklebil. Domníval se, že vyhrál.
Ale muž učinil ještě něco. Nedovedl se zříci odvety. Pokynul nám, abychom ho dojeli. Učinil to zvlášť nedbale, jist svým vítězstvím.
Prostředí autodílny by mi sice mělo být relativně blízké, ale nebylo. Jednotlivé postavy mi ničím blízké nebyly, všechny mi přišly jako cizí, neměla jsem k nim žádný vztah.
Knihu jsem četla dosti dlouho, musela jsem si dávat pauzy, protože čtení delší dobu mi dělalo problémy.
Komentáře
Okomentovat