Noc splněných přání
Jedna z mnoha povídek na toto téma, která nám zadala učitelka, na slohovku. Jako jedinná se dočkala svého konce. I tak je dosti krátká, jelikož jsem byla omezená tím, že slohovka měla být na jednu A4. Snad se vám i přesto zalíbí.Inspirováno písní Solsagan.Videoklip naleznete níže.
Noc splněných přání
Měsíční les po vpádu křesťanství do zemí severu, přišel o část ze své rozlohy, neboť bylo třeba dřeva na stavbu kostelů. Lidem se však nechtělo kácet stromy. Báli se lesa a jeho moci a ani sebevětší nátlak je nedonutil vstoupit do něj hlouběji. Svatí muži tuto slabost odmítali, a tak se s mnoha vojáky vydaly do srdce lesa. A od té doby je nikdo nespatřil.
Stařeny znalé starých zvěstí věděly, co se s nimi stalo.
Cítili, že již brzy přijde čas a Solsagan, temná čarodějnice, se opět vrátí na tento svět. Ale mlčely, neboť mluvit o tom se trestalo smrtí. Les pohltil těla i duše mužů a oni zůstali uvězněni mezi životem a smrtí. Staly se přízraky, jejichž jediným cílem bylo mučit živé zbloudilce a následně je zcela pohltit, a tím je odsoudit ke sejnému osudu, jaký měli oni. Roztroušeni po celém lese postrádali jakýkoliv řád. Nemělo vůdce, ale cosi jim říkalo, že to tak dlouho nebude.
Té noci, které se za starých časů říkalo Noc splněných přání, nikdo nechodil ven. Neboť by tím riskoval, že bude lapen magií té noci, vstoupí do lesa a bude navždy zatracen.
Černovlasá dívka, oděná v bílém, klopýtala mezi stromy. Věděla, že by měla propadat panice, ale ona zachovávala klid. Přitahována tajemnou silou kráčela do srdce esa. Ruce i tváře měla plné škrábanců, které pálily, ale nevšímala si toho. Přízraky vábené teplem jejího těla se držely kolem ní, neschopní se jí dotknout. Nakonec dívka došla do středu lesa, zastavila se a v toužebném očekávání pohlédla na nebe. Přízraky se náhle zhmotnily a utvořily kolem ní kruh. Padla na kolena a s hlavou skloněnou čekala. Ze země vyrostly kořeny a uvěznily její nohy. Nemohla utéct, i kdyby chtěla. Okouzlena magií noci naslouchala ženskému hlasu. Sice neznala jazyk, kterým mluvila, ale cosi v ní jí rozumělo. Pak její hlavu uchopily neviditelné ruce, na rtech cítila polibek a upadla do temnoty.
Procitla o několik dní později, plná zloby na celý svět. Přízraky se jí klaněly a ona už nebyla v čistě bílém šatu, ale v černém jako noc. Vstala, mávla rukou a les ožil. Zasmála se a ten zvuk děsil mnohé, kteří žili blízko. Už nebyla obyčejným člověkem, stala se Solsagan.
Komentáře
Okomentovat