Zimní ...

Jak to nazvat, to co se děje poslední dobou v mém okolí a ve mně samotné. Prošla už třetí adventní neděle a se mnou se nic neděje. Vždycky jsem se na Vánoce moc těšilo, jelikož to byl čas pohody, alespoň na první pohled. A já ten klam měla docela ráda, protože jsem bolestná realita na mne byla už moc. Tento rok je však jiný. Nic neřeším, výzdobu, pečení nebo dárky. Nevím jestli je to dobře.

Netěším se na Vánoce a jediné po čem toužím je klid. Odpočinek od školy. Ale ani toho nebude dosti, povinností je více než dost.

---

Nedaří se mi. Ve škole i v životě. Štve mě to a stále se snažím. Ale výsledky žádné. Takže i motivace je nulová. A tak tu ťukám do klávesnice a pořádně nevím co. Je to tu mrtvé, až na ty reporty, které stejně nikoho nezajímají. Což mě mrzí, jelikož bych ráda, znala názor druhých, ale tak co. Na mrtvolno jsem si už docela zvykla.

Psací krize se mě stále drží jako klíště. Čtvrteční olympiáda z češtiny byla hrozná a to o slohovce, která byla její součástí ani nemluvím. Páteční pololetka z češtiny nebyla o mnoho lepší. Dostali jsme se zadání ze starých maturit a teda bylo to hrozné. tak blbá témata jsem snad ještě neviděla. Téměř všude byl texty buď pro inspiraci, nebo pro navázaní. Nakonec jsem si vybrala vypravování, ale navazovat na text, psát to v ich formě a navíc z pohledu kluka? To bylo fakt dost. Nechci znát výsledky.

Od středy čekat na zjevení někoho , na zprávu od něj. Asi to už je závislost. Bezdůvodná, ale tak přinesl závan naděje. Ale ten už zase slábne. Jsem blázen, magor, hlupák a naivka. Zase a znova to říkám, ale nepoučím se. Takže si za vše prostě a jednoduše můžu sama. Nesmím z toho nikoho vinit, ale když ono je to tak snadné shodit to na někoho jiného. Vysiluji se, zraňuji se a pak si nadávám. Prostě idylka ne??

Svěřuji se ne zravna vhodné osobě, ale tak když on nikdo jiný není k dispozici. Nebo je, mám svoji vílu, ale nechci ji tím zatěžovat. A krom ní už tu není nikdo. Krom zpovědníka, ale obávám se, že se mi to vymstí. Ale nemohu si pomoci.