A zdi poslouchají

Vzít myšlenky a pocity vyříznout je z těla a zadupat do nejhlubších hlubin, aby už nikdy nepovstaly.

Můj téměř životní úspěch v počtu přečtených knih má i stinné stránky. Ač je toto úctyhodné číslo možná i hodno obdivu je to hlavně symbol. Symbol mé osamělosti. Ach ano snažila jsem se knihami zaplnit to prázdné místo v mém životě. Roky předtím to bylo hlavní psaní, ale to se mi letos nedaří a tak přišly na řadu knihy.

---

Svým způsobem je to děsivé. Poroste to číslo tak jako poroste má osamělost? Je to se mnou těžké to uznávám. Společnost cizích lidí mě více než děsí. Nacházím-li se ve společnosti dvou a více lidí, nemluvím, jen mlčím a naslouchám. Tedy v 98% případu. Nevím, jak se zapojit do rozhovoru a stát se jeho součástí. Prostě to neumím. Jo a dost to komplikuje život. Ale to jen tak na okraj.

Škoda, když se mu tu zrovna naskytla zajímavá příležitost na to žít.

Mám potřebu ze sebe všechno vysypat. Dostat to ven a smít ze sebe všechnu špínu. Očistit se a vstoupit do nového roku bez stínů. Ale to se nikdy nepodaří. Určité stíny na duši si sebou nesu tak dlouho a nedokážu se jich zbavit.

Táhnu si své chyby sebou dál a dál. Nepoučím se z nich, nevyvaruju se z nich. Platím za ně zas a znova. Asi jsem se s tím už smířila, někde tam uvnitř určitě, ale část, ta vnější, to stále odmítá. Nu co se dá dělat. Trpět se prostě musí.

Hledám předlohu pro své vysněné tetování, ale pořád nic. A to jsem si malovala, jak to stihnu ještě letošní zimu. Tak jako darování krve. Pche, zase nic nebude.

Jaká ironie, že se vánoční loňský prohra opakuje i letos. Jo čekala jsem to. A vlastně ono to ani není mojí vinou, nemohla jsem s tím nic udělat. Ale dost to bolí. Prostě nechápu opačné pohlaví. Nechápu to celé. A proč to zase musím odnést já. Neměla bych se už tak blbě divit, že? Ale bylo to tak nečekané. Když jsem mu po týdnu napsala, odpověděl a docela mile. Opět svitla naděje. Ale už je zase všechno v .. pryč… Mám pocit, že už se to někdy stalo. A ono se to stalo. Loni tak nějak v tomto čase, i když vyvrcholení přišlo až déle.

Tonoucí se i stébla chytá, ael čeho se mám chytnout já, když i to stéblo je ztraceno?