Cíl

Je tu cíl a s ním volné pokračování Startu a páté zastávky. Příště, jak doufám, se už posuneme trošku dále :-)

Jinak bych si vás dovolila upozornit na trošku odlišný závěr tohoto článku. Opravdu nevím, co mě to popadlo.

Vzpomínala na slova své matky o narušování světa lidí. A ona to udělala v ten okamžik, kdy si vzala toho mladíka. Nemohla tušit, co je zač jeho otec a jak se bude mstít. Zachvěla se při vzpomínce, jak se proměnil kraj zrození víl. Půl stále žila a půl zčernala popelem a vzduchem létal odpad. A velký strom života zabil její matku.
Neměla, co ztratit. Tak jako tak je dost možné, že zaplatí za toho mladíka. Krásná ale prázdná vzpomínka na jeho tvář. Byl tu tak krátce…

Byla tu, osamělá ve světě lidí a slabá jako moucha. Ach ten proklatý Halloween!

---

Zdroj

Udýchaný snílek slezl z téměř uštvaného koně a prohlédl si poslední stopu. Poté se jal řádně prohledat okolí v zoufalé snaze, najít další směr cesty, ale nebylo zde nic, co by jej vedlo dále. Bude muset čekat, než se opět obloha rozjasní další vizí. Ale do té doby..
"Maglaiz,.. Snad jen bohové vědí, co si pro nás připravíš příště. Ale určitě to bude stát za to." řekl tajemným hlasem snílek a upravil si klobouk, jak to vídával v kovbojských filmech. Poté rozdělal oheň a dal se do opékání šťavnatého snílkokaza zvaného líňák. Když se poprvé zakousl do lahodného stehýnka z křoví přišel další snílek.

"Taky tady jsi ty loudo. Já už to jsem jakou dobu," snílek se zazubil se zájmem se podíval na pečeného líňáka.
"Jen si klidně dej." Nabídl mu druhý a snílek to s radostí přijal. A tak tam tak seděli a hodovali.