Věci


Věci děli, dějí se a budou se dít. Vše kolem je takové divné. Jsem nevrlá otrávená, jakákoliv chuť něco změnit je pryč. Prostě jsem to vzdala. Snažím se nebudit pozornost, ztratit se. Ale jde to těžko. Záchvaty zloby a naprostého zoufalství jsou tu až moc často. Moře slz… Moře vzlyků. A já je nedokážu zastavit. Tak takhle vypadá rozpad člověka? Nebo je to ještě něco jiného?



Čas si dál utíká svým tempem. Chtěla bych být jako on. Tak klidný, vyrovnaný a snad i smířený se svým osudem. Dlouho tu nebyl vykecávací článek. Dlouho to tu je polomrtvé. A nejsem sama. Přiznávám, že mě to už nebaví. Když není skoro žádná odezva. Člověku to bere vítr z plachet.

Jsem spratek. Nevychovanej harant. Ta hádka, takovou jsem snad ještě ani nezažila. Děsivé. A zraňující. Ale nemrzí mě to. A to je divné.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice