Delain - We are the Others

Další pokus o recenzi.

Bylo, nebylo, uspořádán byl malý experiment a já se stala jeho součástí. Neboť bratr vyslyšel jeden z mých povzdechů a tak trochu mi dal úkol. A to napsat pokus o recenzi na CD We are the Others od Delain.

K albu přistupuji jako k něčemu neznámému. Předchozí CD April Rain jsem sice slyšela, ale pamatuji si z něj pouze píseň Control the Storm a to díku tomu, že tam zpívá Marcko Hietela.

---

Ještě než se pustím do samotné hudby, musím dodat, že mne zaujal obal alba. Kresba mi totiž připomíná kresby od Muchy.

Písně se rychle střídají, ale postrádám jakoukoliv odlišnost od dosavadní tvorby. Oživení přichází v podobě písně Where is blood a to hlavně díky mužským vokálům o které se postaral Burton C. Bell.

Dalšími výraznými písněmi jsou Babylon, kde si již při druhém poslechu zpívám refrén spolu se zpěvačkou, a We are the Others, která je uvedena klávesami, což je příjemné osvěžení, ale nic překvapivého. Zpěvačka neexperimentuje a drží se klasiky, která se asi osvědčila.

Toť asi vše. Milovníci Delain by asi mluvili jinak, ale já si nemohu pomoci. We are the Others rozhodně neurazí a čas strávený jeho poslechem není zahozený a velmi příjemně uběhne, ale to je vše. Po skončení posledních tónů si nějak nepamatuji, co že mi to dohrálo, postrádám více záchytných bodů. Není to nijak náročný materiál, který je třeba plně vnímat, ale jako kulisa postačí.