Když se mění měsíc

Další týden ve zkratce.



Pondělní vítěznou euforii nejprve přehlušily nesnesitelné křeče trvající do druhého dne a poté přerušovaný spánek. Úterní test ze statistiky se tak absolutně nepovedl a to jsem se na něj učila 3 dny! Naši mě asi zastřelí, tedy hlavně máma.

Vylepšit si chuť, uklidnit se. Je to čím dál těžší. A bude hůř. Stále špatné spaní. Beduím se každou noc kolem 1/2. Před tím dlouhé usínání a brzké vstávání. Ničí mě to. Ta únava a vše kolem ....

Tři týdny jsem neviděla S.. Nechybí mi. Ale asi by měl. Mělo by se mi stýskat. Ale neděje se tak. Jan prázdnota z mé strany. Jsem tak falešná. Nečistá. Hnusím se sama sobě. Podvádím sama sebe.

Naši od středy doma, taky super. Prázdniny? Jeden den? Jak mám všechno stihnout? Asi jsem superman. Od Z. špatné zprávy. Bojím se. A bojím se i příštího týdne. Nevím jak to zvládnu.

Sobotní oběd u tety. Všichni úplně pos*** z Kryštofa, já prostě nemám malé děti/mimina ráda. Tak se jim vyhýbám, ignoruji je. Co je špatně? Proč mě nutí abych si s ním hrála, mluvila na něj. Abych se přetvařovala. Už i doma.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice