Vivienne

Další drabble, ke kterému mě inspirovala kapela Ginevra. Tak si už nasaď tu masku, skryj úděl svůj. Dnes všichni masky budou mít, až do půlnoci volání nikdo tvář tvou nespatří celou a ty budeš krásnou ženou. Milovanou, obdivovanou a žádanou. Obleč nádherný háv ať halí tělo dokonalé a nasaď si masku, jež kryje znamení ďáblem seslané. Vzpomínku hrůzy dávno vyvolané a nikdy nezapomenuté. Nasaď si masku a z domu vyjdi, hudba už hraje a bál začíná. Bav se a užívej, jednou do roka jsi bohyní. Jednou do roka, když je masek rej, necítíš beznaděj.

Uplynul již nějaký ten čas od mého posledního záznamu, ale tento týdem se mi opět podařilo trochu psát a ráda bych se k zapisování do deníčku vrátila. 19.2. úterý Pracuji na: "Kontakt" povídka na TT na blogu snílků Rozsah: 2 885 znalů (včetně mezer) Poznámka: bráška je studnice nápadů, jen mě mrzí, že to málokdy dopadne tak jak bych si přála. Nicméně inspirací mi byl i úžasný H. P. Lovecraft. 20.2. středa přepisování Kontaktu 22.2. pátek Pracuji na: útržky básní, konkrétně tří básní - jedna je o plamínku a jeho životu, druhá o temné bohyni a jejíc uctívačích a ta třetí je o Lilith Rozsah: 1 279 (včetně mezer) Poznámka : bratr zabral Pc i notebook, nemůžu tedy pracovat na dávno rozdělané povídkce, která je v počítači Na útržcích básní je nejhorší to, že navždy zůstanou nedokončené. 23.2. sobota Pracuji na: Krysy verze 3 (ach ano, jsem blázen, co píše tři vrze jedné povídky) Rozsah: 1 637 znaků (včetně mezer) Poznámky: myslela jsem, že to v životě nedokončím, ale stal se zázr

Povídka, inspirovaná dílem H. P. Lovecrafta. Objevují se tam fakta z jeho knih. Snad se bude líbit. Vydat se po spletitých cestách snu, až tam kde i bohové v úctě poklekají a snad ještě dál do neznámých končin, kde vládne chaos. Poznat nepoznané. Ach ano. Touha po poznání ho hnala vpřed. I když znal příběhy mnohých, kteří zas voji troufalost zaplatili nejvyšší cenu a plíží chaos Nyarlathotep jim pak vzal všechno. To vše si Kondred uvědomoval, ale nehleděl toho. Měl svůj sen a za tím si šel. Zdatně se proplétal snovými světy. Hledal stále hledal, ale nenacházelo. Bloudil pustinami Ohrožován bestiemi hrůzných tvarů i barev. Chvílemi ho přepadalo zoufalství a bezmocnost, neb mu přišlo, že sami bohové se postavili proti němu a jeho snu. A pak jej vyhostili. Bolestné bylo procitnutí a krutá realita mu nalomila duši. On. Učený a znalý tajemství snových říší i jejich vládců, jež spatřil Ultharské uličky a spolu s jeho kočkami nahlédl na odvrácenou stranu měsíce. On byl vyhoštěn ubohými bohy,

Prosinec už je dávno pryč, ale já jsem se k těmto fotkám dostala až nyní. Snad to nevadí a stejně moc prosincově nevypadají :-) Cesta vedoucí mezi loukami a směřující k temnému lesu v dálce ... Stal se součástí krajiny, ale stejně tam nepatří... Jakou cestou dáš se poutníku? K lesu? Nebo se snad bojíš jeho stínů? 'Važ dobře, nebo jedna z cest přinese ti život a ta druhá smrt... Poslední střípečky barev podzimu, ale jejich kouzlo je nenávratně pryč. Smutně připomínají, co bylo, a co je na dlouho ztraceno. Ale nikdy zapomenuto!

.... Jedno klopítnutí střídá druhé. Má snaha a úsilí se míjí účinkem. A mě dochází sil. Chuť změnit se asi utekla. Nevím, co tak najednou, ale je to tak. Neradostné novinky. Zmatek v duší a srdce zůstává chladné, netečné. Prokletý týden! Na co šáhnu to se podělá. Asi bych si měla zvyknout. Další pondělí a další várka katastrof. Sklízím humus a celé pololetí budu mít, co dělat abych to opravila. Štve mě to. Úterní katastrofy rostou jako houby po dešti. Jen se bojím toho, že další přijdou zakrátko. Ve středu navíc statistika a v úterý zase píšeme. Už budu mít 5 známek na nové pololetí a to mám statistiku 2x týdně. No je to normální. Čtvrtek - divadlo. Ve společenském ve škole se cítím divně. Pro příště jsem pevně rozhodnutá vzít si do divadla nějaké podsedátko. Půlku jsem opět neviděla kvůli hlavounovi přede mnou. Ale jinak se Pygmalion líbil. Na závěr si dovolím přidat malou reklamku ne zajímavý projekt T U

Po velmi dlouhé době příspěvek do této rubriky, ale nedokážu si to odpustit, jelikož jsem objevila několik málo krásných písní a ráda bych se o ně s vámi podělila. Faun -Diese kalte Nacht Tuhle bandu znám už další dobu, hlavně mě očarovala jejich písen Egil saga, pak podle toho co vím kapela ukončila činnost a nyní ji obnovila v novém složení. Mám tento druh houdby velmi ráda a ni ta němčina dojem nekazí. PS: musím se smát, ale ten chlápek s notebookem to zabil xD My Dying Bride - Poorest Waltz Tato briská doom metalová partička má už dlouho vyhrazeno místo v mém hudbním srdci (a od prosince i na skřini :-) ). Tato píseň není výjimkou a přidá-li se k tomu i kouzelný klip, nelze odolat. A na závěr poněkud starší věc od Bratrstva luny, píseň s výstižným názvem Signum Diabolicum. Pravdivá píseň doplněná a záběry z Vávrova filmu Kladivo na čarodějnice natočeného podle stejnojmenného románu od V. Kaplického

Opět jsem je zklamala, ale hlavně jsem zklamala sama sebe. Už zase... Tady je ta rána kterou jsem tak dlouho očekávala. A stejně to bolí. Je mi na nic, když se ohlédnu, vydím tu snahu, vydím co všechno jsem pro to udělala, co jsem obětovala a v poslední fázi to samozřejmě musím zkazit. Zničit na malinkaté třípečky, které se zabodávají do mysli... Proč to dělám?? Proč tímhle ničím sama sebe?? Ten sen, byl tak krásný.. Nechci snít... Nechci!! Příliš to bolí, když dopadám na zem. Nechci snít a když už ano, tak ať se nikdy neprobudím!! Zase jsem jednou zatoužila po lidské společnosti, místo ní okolo byl jen prázdný dům. Já se snad nikdy nepoučím.... Je mi zima, i když v krbu plápolá oheň, necítím to... Nevnímám to.. A proč taky? Oheň uhasne, zbude jen popel a zima... Tohle počasí mi neprospívá, bolest v krku se zvyšuje, rýma postupuje do další fáze. Jako by pod sněhovými vločkami, z nichž je spousta lidí nadšená, zmizela i ta poslední špetička naděje, na to že se všechno zlepší. Tma. Zvedn

Bez velkých oslav přichází konečně závěr. Upřímě řečeno, čekala jsem od této povídky víc... :-( Velmi rychle byli sbaleni a tak třetí den po Reanově příjezdu, byla flotila Bílých na oběžné dráze Země. Výbuchy byly stále větší a silnější, ale ten který se stal pátého dne, je předčil všechny. Zem pokryl prašný oblak, který se tam udržel celý den. Pak nastalo ticho. Žádné další výbuchy, ani letecké souboje. Přístroje, které hlásí známky života, umlkly. Zem opět ztratila své obyvatele a Rean byl přesvědčen, že si oddechla. "Oni to vážně udělali …" řekl Fabio, který byl ve tváři bledý jako stěna. Rean stejně přepadlý jako on, bezmocné sevřel v rukách Norrecův zápisník. "K čemu to všechno bylo. Tenhle muž poznal pravdu, ale oni se z jeho chyb nepoučili. Blázni zaslepení touhou po moci zmařili tolik životů. Asi nám není souzeno žít na Zemi, která vypila už potoky lidské krve." "Půjčíte mi ten deník?" Rean podal Fabiovi deník. "Pohleďte na ně," ukázal na

Další týden ve zkratce. Pondělní vítěznou euforii nejprve přehlušily nesnesitelné křeče trvající do druhého dne a poté přerušovaný spánek. Úterní test ze statistiky se tak absolutně nepovedl a to jsem se na něj učila 3 dny! Naši mě asi zastřelí, tedy hlavně máma. Vylepšit si chuť, uklidnit se. Je to čím dál těžší. A bude hůř. Stále špatné spaní. Beduím se každou noc kolem 1/2. Před tím dlouhé usínání a brzké vstávání. Ničí mě to. Ta únava a vše kolem .... Tři týdny jsem neviděla S.. Nechybí mi. Ale asi by měl. Mělo by se mi stýskat. Ale neděje se tak. Jan prázdnota z mé strany. Jsem tak falešná. Nečistá. Hnusím se sama sobě. Podvádím sama sebe. Naši od středy doma, taky super. Prázdniny? Jeden den? Jak mám všechno stihnout? Asi jsem superman. Od Z. špatné zprávy. Bojím se. A bojím se i příštího týdne. Nevím jak to zvládnu. Sobotní oběd u tety. Všichni úplně pos*** z Kryštofa, já prostě nemám malé děti/mimina ráda. Tak se jim vyhýbám, ignoruji je. Co je špatně? Proč mě nutí abych si s n