Epilog

Bez velkých oslav přichází konečně závěr. Upřímě řečeno, čekala jsem od této povídky víc... :-(

Velmi rychle byli sbaleni a tak třetí den po Reanově příjezdu, byla flotila Bílých na oběžné dráze Země. Výbuchy byly stále větší a silnější, ale ten který se stal pátého dne, je předčil všechny. Zem pokryl prašný oblak, který se tam udržel celý den. Pak nastalo ticho. Žádné další výbuchy, ani letecké souboje. Přístroje, které hlásí známky života, umlkly. Zem opět ztratila své obyvatele a Rean byl přesvědčen, že si oddechla.

"Oni to vážně udělali …" řekl Fabio, který byl ve tváři bledý jako stěna. Rean stejně přepadlý jako on, bezmocné sevřel v rukách Norrecův zápisník.
"K čemu to všechno bylo. Tenhle muž poznal pravdu, ale oni se z jeho chyb nepoučili. Blázni zaslepení touhou po moci zmařili tolik životů. Asi nám není souzeno žít na Zemi, která vypila už potoky lidské krve."
"Půjčíte mi ten deník?" Rean podal Fabiovi deník.
"Pohleďte na ně," ukázal na Necitelné," pro mnohé jsou to bestie, vrazi bez slitování, ale když se podívám na to, co jsme provedli my lidé. Tak oni jsou mnohem lepší než my. To my jsme ty bestie, chladnokrevní vrazi bez slitování."
"Jen se modlím, aby se lid na Sikee poučil, aby se po třetí neopakovala stejná chyba."

Loďstvo Bílých se postupně vzdalovalo od modré planety, jejich dvakrát ztraceného domova. Země, opět bez lidí, upadla do ticha, ale to se mělo brzy změnit. Život šel dál a obnova světa počala téměř okamžitě. Nepotrvá dlouho a zvěř opět bude vládnout světu. A možná za dlouhý čas se opět zrodí tvor chytřejší než ostatní a stane tak na vrcholu. A možná objeví téměř zaniklé stopy dávné lidské civilizace, která se nedokázala poučit ze svých chyb a tak za to zaplatila …