Půlnoční střípky poezie III.
Po kratší době než jsem se vůbe odvažovala hádat je tu další díl. Tentokrát si myslím, že je to slabší.
Obrovská prázdnota,
nenaplněná,
zas a znova,
a snad zapomenutá
ale vždy tu byla je a bude
je a bude....
Hledat cestu zapadanou
či snad se podat do rukou
jež osud vztahuje
a snad se z mé bolesti raduje.
*****
Projít cestu klikatou
dojít až na konec vzdálený
tam do nebeských výšin
či pekelných nížin
se vydat.
Vybrat si úděl
vybrat si cíl
a jít za ním
přes propast.
Nevolat domů
neohlížet se zpět
minulost je jen přítěž
zpomalující let
(ale zrychlující pád).
Komentáře
Okomentovat