If you fall down, I am gonna break this miracle on the little pieces
Na prosbu kamarádky, která momentálně nemá blog. Bude ráda za každý komentář.
Kapitola jedna.
Sluneční svit se prodíral mezi křišťálovými sklíčky a dopadal do jeho jemné tváře. Kůže jemná jako samet se blyštěla a jemné chloupky zářily jako tisíce diamantů. Víčka očí se jemně zatřepotala a jeho dlouhé řasy pomalu odkryly krásu jeho čokoládových očí. Sauli se probudil. Prohrábl si své blonďaté vlasy s červeným melírem, táhnoucím se od spánků až ke konci vlasů. Zatřepal svými sametovými křídli, protáhl si své ztuhlé tělo a levou rukou omylem do něčeho šťouchl. Naproti němu ležel chlapec s křídli černými jako havran a vlasy hnědými jako hořká čokoláda s odleskem jahod. Spal. Ležel na pravém boku a lehce oddechoval. Sauli sledoval, jak se hrudník Gabriela zvedá a zase pomalu klesá. Usmál se při pomyšlení na minulou noc, odkryl ze sebe hráškově zelenou přikrývku, našel si své trenýrky a přešel po dlouhém pokoji k oknu. Zatřepotal svými křídly, které mohli vidět jen andělské bytosti, a zapálil si. Otevřeným oknem utíkal šedý obláček dýmu, který vyfukoval. Podíval se na hodiny, visící na zdi. Ukazovaly 6:48. 'Dost brzo na to, abych se oblíkl. Dost pozdě na to, abych probudil Gabriela a zopakovali si včerejší noc' pomyslel si. Přešel k velké šatní skříni v rohu u dveří a začal hledat čisté oblečení. Našel své šedé tričko Guns ´N Roses a černé mrkváče s ťapičkami na zadních kapsách a oblíkl se. Jeho křída se mezi tím rozplynula v obláček kouře. Sledoval, jak mizí. Jen pouhou myšlenkou ze sebe mohl udělat člověka a zbavit se tak křídel. Kdykoli však potřeboval, na jeho zádech se opět křídla v mžiku vytvořila. Podíval se na postel, kde se Gabriel pomalu probouzel. Ani jeho křídla už nebyla vidět a on se líně převaloval v posteli. "Vstávej lenochu." Zasmál se Sauli a sedl si vedle své přítele. "Ne, ještě ne. Mně se nechce." "Budeš muset, tak dělej. Než se oblíkneš a upravíš, začne pomalu škola." Řekl Sauli a strhl z něj pokrývku. Odpovědí mu bylo jen nesouhlasné zamručení. "Seš zlej." Odtušil Gabriel, lehl si na hruď a zamračeně sledoval blonďáka, jak přechází po pokoji s učebnicemi v ruce. Oba sedmnáctiletí andělé bydleli v Cambridge v Anglii. Rodiče Sauliho byli Margarett a Tom Moliserovi. Oba dva se vzdali svých andělských schopností a po Velké nebeské válce odešli na zem spolu s rodinou Gabriela. Moliserovi a Agerovi bydleli vedle sebe. Sauli a Gabriel spolu vyrůstali a z nejlepších přátel se stali, po několika letech odpírání, milenci. "Gabe dělej. Než se připravíš, ujede nám bus!" Poprosil svého mladšího přítele Sauli a odcupital do koupelny. I přesto, že se jejich rodiče vzdali svých schopností, jim schopnosti zůstali. Jako důkaz svobodného myšlení. Avšak do jejich patnácti let byly spoutány. Gabriel se s nechutí zvedl z postele. Vzal si čisté prádlo a oblečení a šel také do koupelny. Ze sprchového koutu slyšel srčet vodu. Otevřel dvířka a vyvalil se na něj velký hřib páry. Obkroužil své dlouhé ruce okolo těla svého milence a jeho krk zasypal malinkými polibky. "Gabe…" Vzdychl Sauli. Zaklonil hlavu a nechal, ať si Gabrielovi ruce dělají, co chtějí. Gabriel obmotal prsty kolem erekce svého přítele. Po pár minutách se mu Sauli udělal do ruky. "Musíme jít." Zašeptal mu Gabriel do ucha, smyl ze sebe zbytek mýdla a spermatu a nechal Sauliho napospas jeho pocitů. Jako andělská bytost oba dva vnímali všechny pocity jako něco víc. Když se Gabriel poprvé zamiloval do Sauliho ucítil prudkou bolest na srdci. Věděl, že bude problém ho milovat. Věděl, že se do něj zamilovat nesmí. Každou noc kvůli tomu probrečel. Nebylo by fér, zamilovat se do svého nejlepšího kamaráda, oba by pak trpěli. Ale osud tomu nedal a pak přišla jedna
letní noc, kdy spali na zahradě ve stanu. Tu noc byla hrozná bouřka a té se Sauli vždy bál a Gabriel už nemohl dál mlčet. Rozuzlení, jež přinesla ona noc, bylo nezapomenutelné. Opětované city byly více než krásné. Té noci vedle sebe jen leželi, občas se políbili, což bylo komické, neboť oběma bylo jen čtrnáct a Sauli se před tím nikdy nelíbal. Ale naučil se to, byl to dobrý žák. A Gabriel skvělý učitel. Rychle se oblékli, nasnídali se a vyšli právě včas, neboť autobus přijížděl k zastávce. "Tak odpoledne se sejdeme u Vás?" Zeptal se Sauli. "Hm, v kolik končíš? Vyzvednul bych tě a šli bychom do kina." "V půl čtvrté." "Ok, tak se sejdeme u brány?" "Jo, můžeme. Tak zatím ahoj." Políbil Gabriela a vydal se na cestu. Škola Steva Mathewse jim poskytovala dobré útočiště.
Komentáře
Okomentovat