14-20.1

Je to téměř neuvěřitelné třetí týden roku 2013 a já se zatím s tímto týdeníkem držím. Že by zázrak? Uvidíme jak dlouho to vydrží.

Po- tělocvik a já měla nástup - nenávdiím to, oprava slohovek - úvaha, to celkem šlo. Nekonečná nuda až do pěti

Při CMku mě pěkně nasrali, beru si domů kopie, oskenuju je a dám to na net a oni mi za celej tejden nejsou schopný říct že jim to nejde/nebo to nejde přečíst a pak si stěžujou že to nemaj. Blbci! Copak je tak těžký se ozvat? Napsat na fb nebo říct ve škole?!

Út- horor začíná jak se lze naučit 10 stránek slovíček do pátku? a k tomu účetnictví a pár dalších věcí? Cesta do blázince

Opět obrovskej nákup pro babi. Připadám si jako levnej nosič a sluha. Štve mě to, ale co se dá dělat?

St- třetí den učení do deseti, asi se z toho zblázním. I mámě připadám divná, což je divný.

Čt- přeházenej rozvrh naprosto blbě.. Štve mě jak naši hokejisti využívaj toho, že maj individuál, ulejvaj se a všechno jim prochází! Není to fér. Beru, že nemaj tolik času jako já, ale třeba naše plavkyně co má taky individuál, tak ta nezapejká a vše je s ní OK. Ale tak je tam i pár dalších. Štve mě jak jim to prochází.

Pá- konečně svoboda. Ze 17 nás tam bylo jen 8 (v naší skupině). Kamarádka se nedostala kvůli sněhu do školy :-)

Vymluvila jsem se S. nevím proč to dělám.. Možná by bylo lepší to ukončit, ale jak? Aby ten druhý netrpěl?

Cca 14 se neozval ani H. to mě štve, ale nechce se vnucovat. Jen jsem si z těch náznaků myslela, že ... No to je asi jedno. Moje naivní já se opět projevuje.

So- učení statistiky, pitomejch příkladů co nechápu! a v úterý píšeme. Jinak nuda a celkem klid. Měla jsem jet na koncert do Rokycan, ale jak se H. neozval tak sme se nedomluvili a já si nikam cpát nebudu. Ani brácha se netvářil nadšeně, že bych taky jela. Trošku zklamání, ale co se dá dělat...

Konečně jsem dopsala Krysaře - tedy přesně řečeno asi třetí verzi jednoho námětu xD Já vím jsem blázen.

Kraťoulinká ukázka:

"Zdálo se mu, že v nich byl zachycen okamžik smrti, uvědomění si, že není naděje. Poslední minuty lidského bytí, nádechy a marné bezcenné snahy o záchranu. Zoufalství a smíření, bolest a vytoužený klid, nenávist a strach."

Ne- brzké vstávání, stále jsem si nezvkla že ještě kolem 7 je tma. A asi si ani nezvyknu. Ale co tak brzy doma dělat? Strach že ostatní probudím.

Máma opět nevrlá, asi bych si měla zvyknout, jako vždy kvůli tátovo práci. Nikdy se s tím nesmíří. Ničím mě to. Připadám si jako na bojišti, nebo u vrcholu sopky, která může každou chvílí vybuchnout. Už to párkrát bouchlo a přijde mi, že ty popáleniny se ještě nezahojily a kdo ví, jesli se vůbec někdy zahojí.

Udivení. Máma spálila krabici dopisů, co si v mládí vyměňovala s tátou. Nechápu to. A je mi to líto.