Ze školních lavic a autobusových lístků

Tak by se dal charakterizovat vznik tohoto článku.

---

- Pondělí - jedna ze zajímavých hodin češtiny - dekadence a prokletí básníci. Chci si je přečíst, ale teď není čas. Stále mi tu leží Mlhy Avalonu.

Pokouším se o napsání další recenze, ale jde to těžko vzhledem k tomu, že hudbě nerozumím (myšleno na technické/ skladatelské úrovni). No jo zase jsem si na sebe upletla bič.

Diář se mi pomalu plní - mé očekávání se pomalu naplňuje. Jo, čekala jsem tu smršť, ale fakt to bude krizovka.

**

Bylo mi oznámeno, že se bude malovat. Jen tak najednou. Den před zahájením akce. Super. Opravdu netuším, kdy budu mít čas to všechno vystěhovat a pak zase nastěhovat.

-

Prej, že se začne v pátek. Keci. Čtvrtek a já musím mít půlku pokoje hotovou. Brácha zítra razí na Metalfest. Já nejdu. Zase. Zase budu trčet doma.

**

Pokoj je opět na žluto. Tentokrát mnohem výrazněji. Nu, co se dá dělat. Já to nechtěla, ale tak jako tolikrát se s tím prostě musím smířit. Tak jako vždy ...

Taťka je vážně dříč a máma do něj pořád reje. Jo chápu ji, ale tak mohla si zvyknout. Tak jako já si zvykla, že mi prostě nepomůže, i když ji kolikrát prosím o pomoc. Jen se směje. Nebere vážně. A to bolí ...

**

Pondělí- Čas se posunul. Zachváty nudy střídaly záchvaty žravosti. Je mi zle. Ze sebe samé. Jsem unavená. Spaní na gauči moc odpočinku nepřineslo a návrat do postele, také nebyl slavný. Jsem unavená a to mě čeká šílený týden.

Hurá dočetla jsem Mlhy Avalonu. (Nedivte se. To se teak stává, když někdo píše článek i několik dní).