Nataři
Bylo nebylo.. Bratr hrál Travian a já pro něj do soutěže napsala povídku. Soutěže se nezúčastnila, jelikož jsem propásla uzávěrku. Tak alespoň sem pro vás.
Hořelo. Žluté mihotavé plameny olizovaly stavení, domy i lidská těla. Krajem se nesl zoufalý křik těch, co zatím přežívali. Nebyl zde nikdo, kdo by jim pomohl. Kdo by je zachránil,….
Pomalu se snášela tma a lodě opouštěli pevninu. Kouř a oheň nechávali za sebou,ani jednou se nikdo neohlédl, s nadějí se dívali kupředu.
Mnoho dní uplynulo a moře se zdálo být stále stejně pusté - bez života. Na lodě se snášela hustá mlha. Ozývalo se jen šplouchání vesel. Z míst kde mlha nebyla tak hustá bylo vidět bílou plachtu, či příď některé z lodí. Vesla se zastavila, lodě dorazili na mělčinu. Zpoza mraků vykouklo slunce a jeho paprsky osvítili kříž na jedné z lodí. Drahokamy do něj zasazené se rozzářily. Na pevninu rozhodně vstoupilo několik vousatých válečníků a mužů oděných do hnědých hávů s kříži na prsou. Padali na kolena, líbali zem a hlasitě odříkávali své modlitby. Ze zbytků lodí vyšla elita, ještě nedávno, tak mocného národa, jehož vlast právě umírala v plamenech které oni sami zapálili.
Rychle osídlili zem, kterou si vyvolili za nový domov. To se však nelíbilo válkou rozervaným kmenům, kteří se pro dokázali spojit proti těm, co jim kradli zem. Jediná vlna odporu byla krvavě potrestána. Bohem vyvolení - Nataři, přinesli zemi jen krev, smrt a beznaděj.
V plamenech mizely osady, v krvi zmírali lidé, kteří se odmítali podrobit. Nakonec nezbyl nikdo, kdo by se jim mohl postavit. Zem ležela bez života, pokrytá těly těch, kteří ji po staletí obdělávali, těch, kteří ji ctili. Nad vypálenými kraji se vztyčily věže natarských měst, špičky kostelů a chrámů zasvěcených jedinému bohu.
Komentáře
Okomentovat