18-24. červen

Poslední týden teroru. Poslední boje, hrozby a snaha. Ale už to skončilo, nic už nelze změnit. Je rozhodnuto a já si konečně na chvíli mohu odpočinout.

---

Pondělí - pátek

doléčování rýmy a obalování nervů tunami sladkého. Moc to nepomohlo.

Ve škole některé hodiny učení, zkoušení a testy, jinde ukrutná nuda. Alespoň jsem pokročila ve čtení. Přečetla jsem Farmu zvířat, Kalibův zločin (vážně jsem toho chlapa litovala) a teď čtu Obraz Doriana Graye (konečně!!) a doma Paní z Avalonu - už jsem v půlce poslední části :-)

Prej se tvářim jak kakabus, pořád ta smutná. Už vážně nevím, co odpovídat na otázku co mi je. Prostě se mi nechce smát, nemám proto důvod.

Sobota - oslavy házený - děs. Navíc mi nebylo nejlíp už od pátku. Ale tak přežila jsem to i přes rýpání od všech okolo. A sedřela jsem si koleno, to aby se neřeklo.

Máma se zase předvedla jako děsná drbna, že já se jí s něčím svěřovala.

Spálila jsem si prsty u nohou - aneb vzala jsem si jednou pantofle :-)

Chytla mě lenóra a z napsaného seznamu jsem udělala asi jednu věc.

Neděle - koleno se nelepší, ani nevíte jak moc nesnáším ty umělý povrchy ne kterých hrajeme. Člověk se sedře a hojí se to strašně dlouho. Na normální antuce se sedřu a hnedka se udělá strup a je klid.

Ráno jsem toho chtěla tolik udělat, ale nic jsem neudělala. Lenost opět zvítězila.