Bestie
Ani nevím, co mě vedlo k napsání totoho textu. Konec je trošku divný. Budu vám vděčná za komentáře.
Ta dávná i zcela nová. Náhle se probudila k životu. Nikým nezvána, nečekána. Tělo se napjalo v křeči, kterou způsobil nával zuřivosti. Touha zabíjet - tak nepodobná chladné vypočítavosti lidí. Stála tu na okraji, plná toho ohně, který chtěl ven. Oheň si vždy cestu najde. Zuby zaskřípaly a na kůži se objevily rudé kapky krve z ranek, co způsobily nehty. Nikdy si nevšimla, jak jsou dlouhé. Zahřměla - už ne jako člověk, ale jako zvíře. Bestie vyhrála.
Běžela k nim, z úst jí vytékal pramínek slin. Hladověla - celá její duše hladověla. Popadla první z nich, jen to křuplo a byl konec. První zklamání. Ale další už čekaly … Rozervala hrdlo, konečně se dočkala rudého proudu. Nemohla se kochat krásou smrtelného třasu dlouho. Byli tu další a času ubývalo. Houkání sirén zprvu vzdálené se blížilo. Něčí ruce ji objaly a povalily na zem. Dolehla na ni tíha a chlad. Oheň uhasl a zdáli se nesl šílený smích….
"Zase jsi vyhrála, sestřičko,"
"Neboj, nehrály jsme naposledy," Bestie se usmála. Bílé vlasy měla obarvené krví do ruda a téže kapky stékaly po jejím téměř nahém těle. Občas kapku lapila a okusila. Naproti ní seděla malá hnědovláska, Čistota, ta vypadala zaraženě a v očích měla zklamání.
"Jsem v každém člověku, zakořeněná v jejich nitru. Jsem tam déle než a ty a tak mi snadno podlehnou."
Komentáře
Okomentovat