Vivienne

Tak si trochu zajucháme ... Opravdu kratičké info: Hodně Podně je folk-punková kapela z Jižních Čech, která vznikla v roce 2004. V roce 2006 vzniklo první demo a mezi roky 2007-2008 přišlo na světlo světa CD Žena na Měsíci! Následuje koncertování a tvorba nových písní, které se objevují na CD TaNecudná . Letos vyšlo zatím poslední CD kapely Skládačka , které je doplněno originálním bookletem. Více informací naleznete zde, nebo zde . *** Já se ke kapele dostala díky bráchovi, který se zná s jejími členy. První poslechy jsem tak nějak přecházela, ale až nové CD mě úplně okouzlilo. Zaujaly mě texty, které jsou mnohdy lehce zapamatovatelné a tak si můžete zpívat. Někdy jsou optimistické, jindy až krutě upřímné. Prostě pro mě ideální oddechová hudba.

Po dlouhé době další díl. Rean zamyšleně seděl u svého počítače a čekal. Ani nevěděl na co. Byl unavený, ale nemohl odpočívat. Měl tolik práce. Ale místo toho aby pročítal zbylé sešity, jen čekal. Pohledem zabloudil ke spícím. Nikdo se neprobudil. Lékaři pobíhali sem a tam, přístroje pípaly a všude vládl ruch. Rean si promnul oči a odvrátil se. Přemýšlel, jestli ho navštíví Ric, nebo dokonce Jaron, který už také dorazil. Příval lidí postupně slábl. Venku pomalu vznikaly první budovy, které měly nahradit provizorní stany. Lidé opět osidlovali Zemi. Někteří se, pouze přestěhovali do nedalekého města a zachovalé budovy pouze opravili. Následující měsíce budou rozhodující. O tom nikdo nepochyboval. "Reane?" ozval se Ricův hlas a vyrušil tak vědce z přemýšlení. "Ano veliteli?" Ric se posadil naproti němu. "To je všechno?" zeptal se a ukázal na spící. "Našli jsme je v laboratořích, nebo v jejich blízkosti. Možná jsou další, ale nevíme, kde je hledat."

Plamen svíce tiše tančí a vrhá stíny po stěnách. Je noc, ta před víkendem. Večer, kdy se většina lidí baví a užívá si. Proč mám ten pocit, že jsem cosi ztratila, nepoznala? Samota. Nejvěrnější společnice, matka, sestra i přítelkyně. Jako první se ráno probouzí a poslední usíná. Proč stále toužím po něčem, co si stejně nedokáži užít, čeho se stejně zaleknu a uteču.. Jediná slza se prodrala ven. Stydím se za ni, protože dokazuje jen moji slabost, nevyrovnanost. Slzami se nic nezmění, nezlepší. Na okamžik se objeví druhý plamen, ale za chvíli mizí. Dítě se zasmálo a zmizelo. Místy z něj nezbylo nic, někde až příliš mnoho. ** Je večer, závěr pracovního dne. Je mi zima. Hudba unáší mé myšlenky nechtěnými směry, cestami na které jsem se nechtěla znova vydat. Ale stalo se. Bojím se. To přiznávám. Opět jsem to podělala. Zklamala sama sebe. Nevydržela to a trochu se vyřvala. Venku v lůně přírody, daleko od nechápajících lidí. Matka by měla svoji dceru podporovat, alespoň já bych chtěla, aby mě

Ani nevím, co mě vedlo k napsání totoho textu. Konec je trošku divný. Budu vám vděčná za komentáře. Ta dávná i zcela nová. Náhle se probudila k životu. Nikým nezvána, nečekána. Tělo se napjalo v křeči, kterou způsobil nával zuřivosti. Touha zabíjet - tak nepodobná chladné vypočítavosti lidí. Stála tu na okraji, plná toho ohně, který chtěl ven. Oheň si vždy cestu najde. Zuby zaskřípaly a na kůži se objevily rudé kapky krve z ranek, co způsobily nehty. Nikdy si nevšimla, jak jsou dlouhé. Zahřměla - už ne jako člověk, ale jako zvíře. Bestie vyhrála. Běžela k nim, z úst jí vytékal pramínek slin. Hladověla - celá její duše hladověla. Popadla první z nich, jen to křuplo a byl konec. První zklamání. Ale další už čekaly … Rozervala hrdlo, konečně se dočkala rudého proudu. Nemohla se kochat krásou smrtelného třasu dlouho. Byli tu další a času ubývalo. Houkání sirén zprvu vzdálené se blížilo. Něčí ruce ji objaly a povalily na zem. Dolehla na ni tíha a chlad. Oheň uhasl a zdáli se nesl šílený smí

Tato finská kapela přišla 29.února s novým CD Cirkus Black a právě jeho se bude týkat tento článeček. Už přebal alba mi vnukl myšlenku, že už jsem to někde viděla. Inu myslím si, že "inspirace" slavnějšími krajany NW je zde zcela viditelná. Ale nechme obal obalem a hurá na hudbu. První píseň nese stajené jméno jako album: Cirkus Back - trochu mě porazí rychlé temto, které jsem na úvod nečekala, ale je to dobré. Následuje Cold kiss , která mi přijde o dost zajímavější. Když se poprvé ozve mužský hlas, podivím se, co že se to děje, než si uvědomím, že jsem slyšela "Tima Kotipelta" (skloňuje se tak??) ze Stratovarius, který na desce hostuje. Jeho hlas mi k písní sedí, dobře se doplňuje s Heidi. Mimoto byl k písni i natočen videoklip. No nevím, co na něj říct. Snad jen že mi trochu uniká "děj", ale to je asi způsobeno tím, že nevím pořádně o čem se zpívá, ale chci to napravit. Zdá se mi to nebo má zpěvačka opravdu paruku?? No nic jedem dál. Třetí písní je Cri

Kratičké zamyšlení na TT Tak jako mnoho dalších slov v nás vyvolává rozporuplné reakce. Lež většinou vnímáme v negativním smyslu a opovrhujeme jí. Pro někoho je denním chlebem, pro jiného zakázaným ovocem. Ale upřímně, kdo z nás nikdy nelhal. Ze strachu, z vypočítavosti, chamtivosti, lásky,... Občas mi připadá, že lež je všude kolem. Je ve vodě i vzduchu, který dýchám, vnikla do země po které chodím, do lidí kolem i do mě samostné. Kam zmizela pravda? Kdo ji viděl naposledy? Co se to s námi všemi stalo? Myslím, že zbytečné cokoli psát. Lež obhájí samu sebe. Vždy si najdeme důvod, proč lhát. Chránit někoho, ušetřit ho bolesti. Ale bolest si k němu stejně cestu najde. Milosrdná lež. Když se právda zdá být horší než-li ona. Ale kdo nám dává právo posoudit, kdy je to horší, kdy tím někoho ochráníme? Alibisticky se obhajujeme a lži se překrývají. Všichni se topíme v nánosech lží a polopravd, že snad ani sami nevíme, co je pravda. Alespoň já mnohdy váhám. Ale neberte mě vážně. Ve své naivitě

30. 4 - 6.5 Začalo to dobře, ba přímo skvěle a skončilo to tragicky - pro mě určitě. V pondělí mi sundali rovnátka - je to zvláštní pocit, ale užívám si ho a zatím i poctivě nosím vyndavací. A proto i ten divný nadpis. Růžový slon je totiž moje krabička na rovnátka, co jsem si kdysi dávno vybrala na svůj první aparát. :-) Úterý doma s rodinou, ve středu doma sama ( dali nám volno kvůli maturitám). Bylo to krásný, hned bych si na to zvykla. Následující dva dny škola jako obvykle. A pak konečně volno. Pátek jsem strávila pečením. Poslední dobou mě to dost baví. Horší je to pak uklízet. Achjo, co bych dala za myšku... Neděle, ta strašná neděle, všechno zkazila ne ona za to nemohla, to ty!!! Ach ano, já.. štve mě to a chci to změnit, chci se změnit. Ale pořád je to silnější než já. Pořád to vítězí. A mě to nehorázně štve!!!!!!!!!!!! Pomalu ztrácím naději.. 7.5 - 11.5. Pondělí opět do školy jak jinak ... A pak jsem si udělala menší výlet na kole, jen k babi a zpět, ale cesta tam je téměř c

Pokus o básničku inspirovanou iluzí na snílcích . Tam v dubovém háji, kouzla tiše spí a čarodějky mocné kol nich tam dlí. Pak přijde ta noc, kdy ohně hoří ony největší mají moc, nikdo se jim nepostaví. Muži bláhoví hranici staví ze strachu a hrůzy před čarodějnou nocí (i mocí) tvoří figuríny ze země darů. Až se setmí, hranice vzplanou do ohně vhodí čarodějku malou. Zatím v lesních houštinách čarodějky utkávají kouzla v jemných pavučinách pod korunami stromů volají bohy dolů. Pějí písně, oslavují, odchod zimy, příchod jara, boží spojení a zplození nového Pána. Tam v tajemném šeru lesa mladá dívka - čarodějka na ramenou má havrana do magie je zabrána. V ruce posvěcený nůž má tiše, polehounku zpívá tebe smrtelníku blíž a blíž volá. Podlehni kouzlu, do posvátného lesa vstup naplň osud jež určen ti byl. Cesta zpět nevede žádná tam v čarovném lese smrt si pro tebe přišla, křik havranů už se kolem nese. Neplač smrtelníku nejsi sám, kdož byl kouzlu čarodějek na pospas vydán. Zdroj A překrásná

Moc toho teda není, čtecí krize mě plně zasáhla a ještu pořád tu řádí. Neil Gaiman - Kouř a zdrcadla Co dodat. Z knihy mám rozporuplné pocity. Byly tam povídky, které se mi opravdu hodně líbily( Cena, Mikuláš byl ...,Sníh, zrcadlo, jablka). No a pak ty další které se mi nelíbily a nebo mi přišli nedokončené. Kolikrát se mi zdálo, že mi smysl té povídky, její obsah uniká. Nevím, čím to je. Uvažuji o tom, že se ke knize jednou vrátím a třeba pochopím. Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare více tu A.C. Doyle- povídka: Záhada na Thorském mostě aneb mé první setkání s Holmesem, tedy alespoň v papírové podobě :-) ( i když tento výrok je nesprávný, četla jsem ho na své nové čtečce xD ) Král mečů - více tu Poslední jednorožec - Peter S. Beagle Krásná kniha, kterou jsem přišla jen díky Temnářce. Příběh mě upoutal a vtáhl a nechtěl pustit ven a já taky ven nechtěla. Libí se mi jak autor popsal jednorožce, jak popsal postavy, protože každá je velmi zajímavá. Příběh na mě působí smutně, litoval