Co s růžovým sešitem?

Vážně nevím, co s ním a tak jsem ho prozatím zneužila jako nadpis toho článku o ničem . Nevadí mi, že ten sešit je růžový to ne. Ale k čemu ho využít?

**

Byly prázdniny a já nestihla ani půlku toho co jsem chtěla. Moc živo tu taky nebylo, čekala bych od sebe větší aktivitu.. Tak nějak nevím... Už to není, co to bývávalo. A asi ani nikdy nebude.

---

Jen stručně.

Čtvrtek leháro doma. Pátek trhy v Plzni a nákupy se Zouzí. Miluji trhy. Jen tak se tam procházet... Sen. Akorát to počasí nebylo moc ideální. Škoda.

Sobota

první zápas- děs. Strašně jsem to pokazila a navíc jsem si odřela loket a dlaň. Trochu to bolí. Pak se jelo k babče a velmi dluho se sledovaly pohádky. Trošku mi z toho začínalo hrabat, ale tu a tam mě něco zaujalo ( v jedné průběh turnaje, který mi připoměl, co jsem četla v Ivanhoeovi? - myslím, že jsem to jmenovala "O třech rytířích, krásné paní a košili? no fakt neví.. Asi bych chtěla šermovat. Nebo alespoň u toho být. Oděna v historickém procházet se po hradech, jako stín, odraz minulosti .... Jo asi to zní divně.)

Sněžilo, pršelo a pak i vysvitlo slunce. Ale i tak mě přepadl smutek. Stesk po tom co bylo a již nikdy nebude. Vím to, ale pořád naivně doufám....

Neděle

nuda a zas jen nuda. Drobná pomoc a snaha dělat něco do školy. Alespoň jsem se podívala na dokument o pyramidách. Zas mě to nějak chytlo. Ta moje dávná touha, naučit se hyeroglify... Další bláhový sen..

Zjistila jsem, že i po 3-4 letech nepletení stále dokáži upléct pomlázku. Jupí!! Alespoň něco :-)

Pondělí

- už od rána se přetvařovat, ale stále ne dost. Myslela jsem si, že už to dobře umím, ale ne. Byl to jen klam,stín který se rozplynul s příchodem slunečního světla. Byla jsem podrážděná, protože tam byli oni. Proč je sebou furt tahají?! Jo přeju jim to, ať si mají své kluky, ale sakra vidí je každý víkend a mě po x měsících. To si nemohly vyšetřit alespoň chviličku jen na mě? Asi jsem sobecká a majetnická.. Ale když já si chci jen popovídat o samotě. O všem. Komu jinému se můžu svěřit, když tu pro mě už není ani jedna??

Pak se do mě strefovali u oběda. Zas jen do mě! A já už neměla sílu to přecházet. Urazila jsem se jako malé děcko. A to si hraju na dospělou! To bylo opravdu "dospělé"! Pak jsem byla ještě podrážděnější. Štve mě to a dost.

Utekla jsem odtamtud. Jako ten největší zbabělec. Celou dobu říkám, jak jsou ony špatné, ale nakonec jsem se vyjevila jako ta největší bestie. Já a jen já. Já jsem ta zrůda, článek, který zničil náladu, atmosféru.. Ach ano, mrzí mě to, ale na lítost je pozdě. Proč se neumím ovládat? Přemoci se? Už kvůli ní... Asi bych si to měla napsat na seznam věcí, co chci změnit. Už je pěkně dlouhý a já nevím, jak a kde začít.

Omluvám se, že je tu více "deníčkoidních keců" než dříve, ale ztratila jsem klíček od deníčku a tak mi to tu občas ukouzne více než je zdrávo.