9. 15.dubna
...
Přišla ke mně slečna Lenora neobvykle silná a nebyla sama. Přišel s ní Opor a Nechuť. Kapka Beznaděje. Přidejte k tomu neustálé rýpání od babči, mámy...
Otázky na které nedokáži odpovědět ani sama sobě natož pak jim.. Prý jsem smutná, skleslá.. Už zase... Ptají se zda-li mi něco není. Není, je .. já nevím...
A to vše jsem v současnosti já. Bez nálady, bez chutě cokoli dělat. Kolem mě chaos a kupa práce, ale já to nedokáži. Zlikvidovat to a posunout se dál.
A proto ta "obrovská aktivita". - čím dál častěji se uchyluji k ironii. To není dobré znamení.
Nedokáži změnit sama sebe uvnitř, své chování, vlastnosti a tak se neustále snažím o vnější změnu, ale ani ta se nedaří. Potřebuji silnější bič, Bieber nezabral. Ale co? Co by mě donutilo jednat? A hlavně vytrvat?
Byl pátek třináctého a vlastně se nic nestalo.
Je sobotní večer, nebo spíše noc. Hodiny se zbláznily a blíží se ke dvanácté, Nechápu jak se tam dostaly.
Právě jsem si skoro smazala celý "článek"... ehm... škoda by ho nebyla...
Asi bych měla jít spát. Zítra zápas(blé) a kupa učení k tomu. Není nad to mít čtvrtletku z matiky a pololetku z ruštiny hned po sobě - to asi abychom se náhodou nenudili..
**
Neděle.. Házená- děs... to jedno slovo dokáže vyjádřit vše.
Dopsala jsem seznam svých chyb, kterých dost lituji. Dopsala ho a pak ho hodila do ohně. Pohltily ho plameny a nezbylo z něj snad nic. Teď jen doufat, že se přes to dokážu přenést i ve skutečnosti. Bude to asi těžší než se může zdát. Ale tak snad to dokážu.
Komentáře
Okomentovat