16.- 22. dubna
Přežila jsem....
Úlevný povzdech se nese sálem.. Ale úsměv se zadrne na tváři, jen co si uvědomím, co mě ještě čeká. Úterek bude děsný. Ale tak snad to nějak přežiju. Musím.
Několik zajímavých debat s bratrem. Pořád si myslím, že on je z naší rodiny ten nejlepší.
Páteční večer měl a mohl být super. Ale všechno se to tak nějak pokazilo. Lenost a strach zvítězili. Už zase.
Taťka má ve čtvrtek narozeniny a já do teď nevymyslela, co mu dám. Trochu krizovka.. Ale já fakt nevím..
Nevím, moje oblíbené slovo, jak babi často říká. Štve mě čím dál tím víc. Asi brzy vybuchnu a to co jí povím snad v životě neslyšela. Prostě to jak se chová překračuje všechny meze.
Namáhavá sobota a večer plný práce. Ale stejně tu chemii nechápu!!! Tak jak mám napsat test? (nebo jinak možná trochu vím o co jde, ale chce to procvičovat jeden příkal nestačí a internet mi nabízí vše na jiné o dost složitější úrovni).
To samý IT- fakt nevim o co jde a pochybuji, že to od nás někdo ví.. Není čas..
Je sobotní noc. Sedím osamělá v pokoji a popíjím nějakej tlamolep, jím sýr a křen. Připadám si tak trochu jako alkoholik. A to jsem si slíbila, že to dělat nebudu. Bič nezabral. Musím holt přitvrdit, ale čím?
Komentáře
Okomentovat