Quo vadis?

Kam kráčíš živote? Jakou cestou se to ubíráš, neb já to nevím.

Kam mi utíkáš čase? Vždyť jsme si spolu ani to kafe nedali... Kam mizíte všichni, už vidím jen záda v dáli, a já stále zůstávám stát. Ale co, tak si jdi ,ty parchate jeden!

****

Další týden zmizel. Kdo by to byl řekl, co?

U nás na škole byl projekt Edison (přijeli studenti z různých zemí světa a prezentovali nám svou vlast). Bylo to zajímavé a moc se mi to líbilo. Pravda- moc jsem si s nimi nepopovídala (no jo neumím mluvit), ale tak snad příště. Pokud nějaké bude. Ale tak já v to věřím...

***

Pomalu mi přestává hrát i to druhé sluchátko. Fakt nevím, jak to dělám. Holt teď budu chvíli bez hudby.

***

Tak jsem na té oslavě byla. No není to nic pro mě, ale dalo se to přežít. - Rada pro příště, vzít si někoho sebou...

***

Doprava to už je horší. Nejdřív někoho srazil vlak a pak v Plzni praskne potrubí, takže se to musí úžasně obcházet. Navíc je až do května rozkopené i nádraží. Super. Já tu Plzeň tak strašně "miluju"... - míra ironie v této větě je na můj vkus příliš vysoká

Prchám raději pryč..

***

Upletla jsem si na sebe bič. Pokud nebudu poslouchat, budu potrestána (jen doufám, že poslech Justina Biebra je pro mě dost velká hrozba, abych to neporušila) a konečně se to zlepší. Doufám.