Vivienne

Kratičká povídečka, vlastně o ničem. Ale inspirovala mě k ní báseň od Hany Gerzanicové (je vložena kurzívou), tak snad se vám, alespoň ona bude líbit... Za jasných nocí kolem něj tančila a on, prastarý, ji upřeně sledoval. Její krásu, ladnost pohybů a její mládí. Miloval její hlas, smích, každičký její dotek ho rozechvíval až do posledního lístečku. Čas ubíhal, svět se měnil, ale oni zůstávali. Nejlepší přátelé - víla a strom. Za nocích mu tančila a za dne jí vyprávěl prastaré příběhy. Každičký den je sluneční paprsky nacházeli v téže pozici, sousoší zpodobňující les a jeho krásy. Ale nic netrvá věčně. Přišla bouře a sní zkáza, přišel vítr a s ním síla. Dosud nepoznaná, nečekaná, divoká a krutá. Vzala mu život, vedví rozlomila, prastarý strom. Víla už netančí, tváře má slzami zalité. Truchlí po ztraceném příteli. Nevidí, že po smrti opět přijde život. Ležím - Stromem jsem přestal být, v jiné formě budu dále žít - V zelený mech se proměním nad jednou smrtí zvítězím. Životů nových kořeny

Kam kráčíš živote? Jakou cestou se to ubíráš, neb já to nevím. Kam mi utíkáš čase? Vždyť jsme si spolu ani to kafe nedali... Kam mizíte všichni, už vidím jen záda v dáli, a já stále zůstávám stát. Ale co, tak si jdi ,ty parchate jeden! **** Další týden zmizel. Kdo by to byl řekl, co? U nás na škole byl projekt Edison (přijeli studenti z různých zemí světa a prezentovali nám svou vlast). Bylo to zajímavé a moc se mi to líbilo. Pravda- moc jsem si s nimi nepopovídala (no jo neumím mluvit), ale tak snad příště. Pokud nějaké bude. Ale tak já v to věřím... *** Pomalu mi přestává hrát i to druhé sluchátko. Fakt nevím, jak to dělám. Holt teď budu chvíli bez hudby. *** Tak jsem na té oslavě byla. No není to nic pro mě, ale dalo se to přežít. - Rada pro příště, vzít si někoho sebou... *** Doprava to už je horší. Nejdřív někoho srazil vlak a pak v Plzni praskne potrubí, takže se to musí úžasně obcházet. Navíc je až do května rozkopené i nádraží. Super. Já tu Plzeň tak strašně "miluju".

"Ve spárech melancholie smrti ..." Toto spojení mě napadlo v okamžiku, kdy jsem se rozhodla napsat tento článek. Takto bych kapelu asi charakterizovala. Kratičké info: Tato mladá pražská kapela vznikla v únoru 2008. O rok později vydala EP "Lacrimae rerum" v říjnu 2011 vychází debut "Cupio Dissolvi" pod hlavičkou časopisu Pařát. Členové: Zdeněk Nevělík - zpěv Aleš Vilingr- kytara Honza Stinka - basa Michal "Datel" Rak - bicí Oficiální stránky: tu Bandzone : tu Ukázka: *** Na kapelu jsem přišla náhodou díky Pařátu, který bratr odebírá. A když hráli v Plzni můj zájem to jen umocnilo. Skvělá atmosféra, skvělá hudba, prostě super večer. Nejraději mám písničku, která je ale trošku jiná. Jmenuje se Žal , jako jedinná z nového CD je s českým textem. Možná právě proto mě tak okouzlila. Každopádně kapelu mohu jen a jen doporučit :-)

Zase na pokraji nemoci, ale ustála jsem to. Zase mi přestalo hrát sluchátko (a to jsem je používala cca 3 týdny). Já vážně už nevím, jak je mám nosit, aby chvilku vydrželi. Rady jsou vítány... Venku začíná být krásně, ale toho jste si asi všimli a beze mně. Všude kolem kvetou sněženky a to je krásné. Byla jsem je fotit a možná sem i něco hodím. No spíš určitě, ale až se k tomu dokopu, což nevím, kdy bude :-) Uvažuji, že bych šla na kamarádčinu oslavu, ale nevím, co jí koupit za dárek. Nevíte někdo, co koupit k 17 narozeninám?? Máma měla v sobotu narozky a slavilo se to celý víkend. Od nás (mě a bratra) dostala váhu, kytku a dort. Který jsem původně měla péct já, ale nakonec z toho sešlo a já jej pouze "nazdobila". V sobotu přijely 2 návštěvy v neděli jen babča s dědou. I tak to byl poděs. Nenávidím oslavy!!!!!! Dva ze 3 dnů mi bylo špatně, ale tak to se vsákne že? Co dál? Čím dalším bych vás mohla nudit? Objeví se tu ještě jeden článek o mé oblíbené kapele, ale asi bude dost

Netuším, jestli to ještě někdo čte, jestli to ještě nekoho zajímá. Ale je to tu... Následujícího dne našli další dvě laboratoře. Činilo jim to čím dál tím větší potíže, protože krajina byla divoká, nespoutaná. I přesto se jim podařilo nalézt dalších pět spících lidí. Ric z toho byl nadšen, krom toho jeho vojáci objevili další vojenská zařízení a zprovoznili je. Přilétaly další lodě a lidí přibývalo. Zatím všichni patřili k nim, ale ostatní byli také na cestě. Měli se na Zem dostat během pár dní. Ric byl stále nervóznější a jeho muži také. Většina vědců se pokoušela stranit veškerého dění. Moc dobře to nešlo. Napětí ve vzduchu sílilo. A Reana, Tiena a jejich týmy čekala poslední cesta za laboratořemi. *** Přistáli za městem a to bylo zvláštní. Ostatní laboratoře byly v divočině, ale tato měla být uprostřed města. Když procházeli vybetonovanými ulicemi, na všechny padla tíseň. Míjeli polorozpadlé budovy, jež byly němými svědky hrůz dob dávno minulých. Bylo to smutné, mrtvé místo. Rean ce

Něco málo o této zajímavé kapele. Země původu: Finsko Texty: finská a norská mytologie, kalevala V létě 2006 se Tuomas Seppälä a Tommi Kuri rozhodli založit kapelu. Přidal se k nim bubeník Heikki Saari, klávesista Tom Sagar a kytarista Sampo Seppälä. Po krátkém hledání se našla zpěvačka s klasickým sopránem, Heidi Parviainen. A to se ukázalo být dobrou volbou. Nejen že zpívá, ale píše i poutavé texty. Skupina Amberian Dawn byla na světě. Nedlouho poté z osobních důvodů kapelu opustil kytarista Sampo Seppälä. Na jeho místo přišel Kasperi Heikkinen. To však nebyla poslední změna, odešel bubeník Heikki Saari, kterého nahradil Joonas Pykälä-Aho. V této sestavě bylo nahráno první CD "The River of Tuoni". Roku 2009 vyšlo další album "The Clouds of Northland Thunder" a s ním i další změny v sestavě. Thomas se trvale přesouvá za klávesy, čímž nahrazuje Toma Sagara, na druhou kytaru hraje Emil Pohjalainen. V této (nové) sestavě nahrávají album "End of Eden ". Doch

Nevím, co mě to popadlo, ale po velmi dlouhé době píši něco na TT. Je to pokus o "básničku", tak snad se bude alespoň trochu líbit. MHD, aneb Mimoňka hledá domov Jednoho krásné jitra vstala malá mimoňka a že ji to doma nebaví, půjde ven a život tím oslaví. Cesta se míhala a kraj měnil ničeho si nevšímala neznámého světa si užívala jeho vábení a krás po chvíli však došla na sráz. Padala dolů do vody, kde ji objaly mořské proudy a pryč unášely nebohou mimoňku. Na neznámé pláží procitla nevědouc jak se tam ocitla. Vzpomínala, jak padala ze srázu a v dáli náhle spatřila oázu. Vydala se k ní, neb cesta to byla blízká, na horší časy však se naší mimoňce blíská. Ztracená sama v náznám kraji, nemá nikoho, kdo by ji provedl jeho taji. Nebojácně v dál se vydala, aby tam ztracený domov hledala. A tak stále světem bloudí, a její druhové již smuteční strojí pochod. "Neztrácejte naději!" křičím "vždyť mimoňka stále hledá domov..."

Opět o ničem... Opět nestíhám a to jsem toho chtěla tolik udělat. Jednou jsem aktivní, ale není čas. Je toho tolik... Šití, vyšívání, uklízení, čtení, psaní, přepisování, zlepšování se v jazycích.. Jak dlouho se člověk dokáže do všech věcí nutit, protože je musí dělat? Jak dlouho to lze vydržet? Rozhodla jsem se, že nebudu snít o velkých věcech, které vlastně ani nejde splnit. Budu snít o těch dostupnějších. Ale co když se ani ony nenaplní? Co pak?? Nějak to tu celkově skomírá. Zamrzí to, v hlouby duše to i zabolí. Ale tak nějak to i chápu. Je to jako odraz v zrcadle. A já snad i vidím a poznám pravdu. Poslední dobou se chovám divně. V propadlišti dějin zmizela slova slibů - nikdy nenaplněných. Nic se nezměnilo. Opět jsem sama se sebou prohrála. Ale já to nevzdám. Zatím ještě ne. Ale jednou asi jo. Rozbila jsem pro změnu žárovku a mám tik v oku. A ještě pár dalších věcí, ale to se vsákne. Musí. Přemýšlím, co bude přibývat. Mám v hlavě jeden nebo dva články o kapelách. Ale pak už nic.

Další kniha do projektu. Tentokrát jsem to pojala trochu jinak. Nečekejte info o knize. Místo toho jsem vypsala několik "vět" které mě zaujaly. Sepsala jsem k nim stručně své myšlenky a názor. Budu jen ráda, pokud se k nim taktéž vyjádříte. Ztráta samotná je jen zraněním srdce, je to paměť, která z ní činí naši zkázu. Přísloví z království Aygll -str. 11 Pád thanů Pravda v přísloví obsažená až mrazí. Překvapuje mě, že se tmě to nenapadlo dříve. Paměť je někdy opravdu přítěží a naším největším nepřítelem. Nevšímej si žalu. Je to jen slabost opouštějící tvé srdce. Rčení inkallimských Válečníků - str. 11 Pád thanů - Brian Ruckley Tyto dvě kratičké věty vystihují Válečníky. Jsou vycvičeni k zabíjení, k slepému následování víry. Žal pro ně neexistuje. Zlom člověku kosti a on se uzdraví a bude tě nenávidět. Zlom jeho ducha a už se nevzpamatuje. Z Mému synovi jeho synům, kteří přijdou po něm od Kulkaina oc Kilkry st. 121(zde si stranou nejsem zcela jista) -něco takového jsem v hl