Silnější přežil....
Povídečka napsaná 24.12 kolem půlnoci. Je zvláštní a nejsem s ní spokojená.
Neplavala. Nechávala vodu, aby ji nadnášela a unášela ji, kam se jí zachtělo. Možná chtěla i umřít, ale teď na to nemyslela. Byla tu jen ona a vodu, jejíž šumění a dotek ji uklidňovaly. Oči měla pevně zavřené a dýchala klidně. Nevnímala čas, dávno ji přestal zajímat. Neměla důvod spěchat. Řeka měla své vlastní tempo. A pak zavadila o kameny na mělčině. Už ji voda dál nenesla, uvízla. Zklamaně otevřela oči. Přes zeleň stromů neviděla nebe. Pomalu se rozhlížela kolem. Neviděla nic jen neprostupný les. Zvedla se a vydala se do neznáma. Mokré šaty se jí lepily na tělo a kapky vody za ní tvořily cestičku. Bylo jí to jedno. Šla celý den obklopena divokým lesem a jeho obyvateli. Hlad jí svíral útroby a tak se najedla. Málo ale přece. Pomalu si začala zvykat na svůj nový domov. A pak přišla zima a nalézat jídlo bylo stále těžší, ale ona se nevzdávala. Zkoušela lovit, ale byla příliš pomalá a slabá. A pak přišli vlci. Poslední dobou se jim nedařilo a tak ji přivítali. Nesnažila se utéct, bránit se, pouze odevzdaně padla na kolena a čekala. Slabí umírají. Věděla to. Hřálo ji, ale vědomí, že díky ní alespoň smečka déle přežije a to stálo za to. Zasněně se usmála. Vlci se dali do díla. Bílý sníh se zbarvil do ruda a lesem se rozléhal její jekot. A pak nezbylo nic, jen pár cárů hadrů a obarvený sníh. Silnější přežil..
Komentáře
Okomentovat