Opět doma
Konečně doma, i když ani to není idylické. Nevím, kde začít. Asi by to chtělo na začátku, ale nevím kde ten je. Ale zkusit to můžu ne?
Každý den zas a znova. Stále dokola to samé. Vstát- nasnídat se. Pak něco udělat- oběd -nádobí-pauza- svačina- práce- večeře- televize nebo knížka- spát a druhý den zase to samé.
Nevím jestli je to dobře, ale nevadilo mi to. Vůbec ne!
Narušení byla akorát minulá neděle. To jsme jeli do Domažlic. To bylo fajn. Těch stánků... Prostě krása. Ale stejně se mi nejvíce líbili šermíři :-)
Pečení koláčů na pouť je kapitola sama pro sebe. Bývalo to krásné vyvrcholení volna, ale tentokrát ne. Jsou věci, které mě štvou, ale nic s tím nelze udělat. Mohu jen doufat, že se to zlepší, ale pochybuji o tom. Pouťová zábava to samý. Umírala jsem nudou a šla jsem tam jenom kvůli Kátě a ta na mě kašlala. Už nikdy se nesmím nechat ukecat!
Technika (konkrétně foťák) na mě opět házela bobek. Prostě nefungovala. Grrr!!!! Nechápu to. Ale i tak pár fotek mám, nevím jak jsou nebo nejsou použitelné, jelikož technika mě ničí i doma. Přemazaný a přeinstalovaný počítač a nic není tak jak má. Jo a mimochodem pořád se seká ( a to ho brácha kvůli tomu snad 3x přemazával, že by zase zapracovala má aura?)
Tak to je asi vše, co jsem chtěla napsat. Opravdu netuším, co se tu bude dít. Chtělo by to něco promazat a předělat, ale nevím jestli na to budu mít čas a nervy.
PS: o ty nervy jsem již skoro přišla. Článek jsem datlovala na nové klávesnici, která mě strašně štve. A asi ji brzy prohodím oknem..
Komentáře
Okomentovat