Když jde všechno do kytek..

Nečekejte nic zajímavého, mám už všeho dost a potřebuji to ze sebe nějak dostat..

---

Začalo to v pondělí - probdělá noc, minimum spánku- neustálé zívání ve škole. Doma pak pro změnu rozbití hrnce a vylití jeho obsahu. Naprosto skvělé pozorovat jak se oběd, polívka, vpíjí do koberce a roztéká po podlaze. Dalších 30 minut uklízení katastrofy a stejně je ta podlaha furt mastná! O hladu a naštvanou na mě čekala hromada učení. Nu což jede se dál.
Další probdělá noc a příšerné ráno. Katastrofy se přesunuly do školy. Zvoraná AJ, podělanej diktát, pak přinucení dělat práci pokladníka - vybírání peněz na podělaný trika - aúúúúúúúú. Při matice jsem jen tak mimochodem skoro usnula, ale vsadím se, že jakmile si lehnu, že pudu spát budu najednou čilá jako rybička.

Cesta na vlak, kterej mi měl ujet, tak si sednu do druhýho zjistím, že tamten eště neodjel, ale než se tam dostanu odjede. Tak jdu zpátky do toho druhýho. Ten zase čekal všude kde to bylo možný na jiný vlaky, zpoždění 20 minut. Mi z toho věčnýho čekání brzo asi hrábne.

Popravdě řečeno se děsím toho, co mě tenhle "úžasnej" týden ještě čeká...