19. III.

Tak nějak mám zase chuť se na všechno z vysoka vykašlat. Máma přecházela a stále ještě přechází chřipku a tak se není čemu divit, že jsem se od ní já a brácha nakazila. Příšerně mě bolí v krku, nemůžu mluvit...

Tak to bychom měli na úvod, od tohohle článku nečekejte nic světoborného, prostě jen mám potřebu se vykecat.

---

Škola docela šla, každej den od 9, někdy končit dřív. Ale já si to vůbec neužila. Kvůli tomu jak mi je. Nemocná být ale nemůžu. Přišel totiž čas čtvrtletních písemek a představa, že bych jen týden chyběla. Sebevražda.

A tak se snažím přežívat. Kloktám, cucám, z čaje se mi začíná dělat blbě. A zlepšení - minimální.

*

Tenhle článek tu měl být už v úterý, ale v nadpisu jsem neměla žádné písmeno a tak se článek vlastně zničil. Uložen byl pouze začátek a já neměla nervy se do toho pouštět znova. Občas mám sto chutí si dát pár facek.

*

Lenost dostoupila vrcholu. Nejsem schopna ničeho. Ale jak tak koukám po blozích( píše se to tak?) nejsem jediná. Alespoň něco. Ale i tak bych s tím měla něco dělat!

*

Psaní povídek moc nepokročilo. Kdo ví jestli s tím vůbec někdy pohnu. Není čas a když už je čas, není nápád, chuť. Chuť mi chybí i ve čtení. Zrození zimy- 3/4 knížky jsem přečetla jedním dechem a nedokůžu se donutit dočíst. Nechápu.

*

Dnes je krásný úplněk. Jak ráda bych šla ven. Nemůžu a tak mi musí stačit pozorování skrz okno. Není to ono.

Toť vše od nechcípané a nadávající Vivienne, doufám, že se máte lépe než já.