Zima

Poněkud zvláštní povídka..

---

Zima. Sněhové vločky dopadají na zem. Ledový vítr šlehá do tváří těch, kteří se odvážili vyjít ven. Mnoho jich není. Sluneční paprsky slabě osvětlují krajinu.

To krutá zima vládne nám.

Nehřejí, nepřináší naději těm, kteří se klepou zimou.

Není cesty zpět.

Ticho se rozléhá krajem, nic jej neruší.

Krajina mrtvou se zdá.

Nikdo neopěvuje tu ledovou krásu.

Vždyť bolest a strach přináší nám.

Jen ona, osamělá kráčí zasněženou krajinou. Zahalená jen v bílém závoji, lehkém jak pavoučí sítě. Bílé vlasy jí zastiňují tvář. Necítí chladný vítr.

Její srdce je ledové.

Po bledé tváři stékají slzy. Nad osudem jenž jí byl dán.

Je Zima.

Lidé ji nenávidí, proklínají, bojí se jí. Nikdo jí neprovolává slávu. Nikdo.

Vždyť smrt přinesla nám.

Její čas brzy vyprší a pak nový z jeho popela vzejde zas. Zima se opět vrátí, až nastane její čas.