Zase doma

Je to zvláštní, ale až teď jsem si plně uvědomila ty rozdíly.

---

Musela jsem vyměnit teplý a příjemný domov za chladný a nepřivětivý dům.
Nu což každý jsme někde doma. Jsem tu teprv dva dny a už mi to štve.

Je tu ticho a chlad, tam bylo teplo a smích.
A hlavně klid.
Ne řev který mi rve uši. Ne faleš ze které se mi dělá zle.

Dnes jsem viděla až příliš jasně svoji budoucnost. Strašně moc bych si přála nebýt jako ona, nemít její vlastnosti, ale já je mám. Je to vidět už teď. Štve mě to, ale ať dělám, co dělám nedokážu se tomu postavit.

Mám toho tolik na práci,  ale nemůžu se dokopat k tomu, abych se dala do díla. Opravdu netuším jak to hodlám stihnout. Zastřelit mě je málo.

Ještě něco jsem chtěla... Ale co ?

Ne, nevzpomenu si.

Nejvíc mě dostala mámina první slova když mě uviděla: "Máš v knihovně bordel."

tomu se říká vlídné přijetí.