Naposledy

Je pryč.


Nadobro pryč. Nic a nikdo mi ji nevrátí. Zbyly jen vzpomínky, které časem vyblednou. Jen ony a nic víc. Pár útržků z nejkrásnějších chvil mého dětství. Viděla můj smích, mé slzy. Byla tam vždy, když jsem byla na dně. Strážce co mě nikdy neopustí. Věřila jsem, že to tak bude navždy. Mýlila jsem se. A o to, to bolí víc.

Mrtvá tam teď leží, větve její ční k šedým nebesům.
Bílý sníh kol ní a šumení divoké řeky.
Plameny pohltí mrtvé tělo její, popel roznese vítr.
A opět se stane zemí ze která kdysi vzešla.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice