Poslední dny a minuty...

29.12.2010
Kolik bolesti stojí za každým máým úsměvem. Já to vzdávám.
Nemám na to.
Tolik výčitek. Už zase.
Kolikrát ještě budu muset poslouchat to samé? Kolem desáté večer.
Nenávidím ten čas.
Jsem zbabělec a tak utíkám...

Nechápu to.  V jednom okamžiku mě vlastní matka lituje a v tom druhém plive oheň a páru. Nechápu,....


30.12.2010
A je tu velké finále.
já, já... To nedokážu.
Vnitřní boj vrcholí.

Mám napsaný email do sborníku. teď jen kliknout ne odeslat.
Nejde to.
Tak odstranit.
Nejde to.
Co si teď počnu?
Odeslat to a děj se vůle boží? Doufat v to, že slečny porotkyně na chvíli přijdou o smysly a pustí mě dál. Nebo snad jen čekat na to jak, neprojdu ani prvním kolem? Fajn. Je to více než pravděpodobné.
Když tam jdou i taková autorky jako Temnářka. Má povídka (mimochodem ještě nemá jméno) se od té její drží na 100 metrů a pak se dá na útěk. Nu doufám jen, že bude dost rychlá.
No pak je tu další možnost. Vymazat. Zapomenout. Možná to bude i nejlepší....

31.12.2010
Poslední večer, posledního dne tohoto roku. Za 3 a půl hodiny skončí rok s desítkou na konci a přijde ten s jedenáctkou.
Email jsem neodeslala, ale ani nesmazala. Pozitivum, ne? Ale stále nemá jméno.

PS: při psaní článku se mi to jaksi 3krát odhlásilo a neuložilo, ďas aby to spral!

Jinak přeji všem nejlepší do nového roku 2011. Ať je lepší než byl tento!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy v mých myšlenkách (sezóna druhá)

Kapitola 21- Jednání

Čarodějnice