A týdny plynou dál a dál...
Plánování, tak krásně jsem si tenhle měsíc naplánovala, co který den zveřejním a že vše bude OK. Ale skutek utek a můj prozatím poslední pokus o to véct blog tak nějak plánovitě sehnal. Měl tu vládnou pořadek, alespoň u části. Ale opět vše padá a tak tu opět bude vládnout chaos.
Takže od teď raději neplánuji...
By mě zajímalo, jak dlouho mi to vydrží.
Ale to není vše z čeho jem měla potřebu se vyzpovídat. Je toho tu víc, příliš mnoho na to, aby se to všechno dostalo ven naráz. Něco se ven už ani nedostane..
Taneční mi přinesli jen jednu pozitivní věc, dá-li se to tak říci. Oprášila jsem si dávnou informaci a něco k ní přidala. Ještě teď jsem z toho trochu vedle. Já se z těch naších rodinech záležitostí zbláznim.
Škola... Nemůžu se dočkat prázninin, nebo alespoň víkendu bez tanečních. Nestíhám, nemůžu dál, došel mi dech a to mě toho ještě tolik čeká..
Jsem unavená, chce se mi neustále spát, ale jakmile si lehnu nejde to. Čumim do stropu i několik hodin než usnu a pak se stejně furt budim. Jak je to dlouho, kdy jsem v klidu spala několik hodin??
Obrázek u Skeeveho mi cosi připoměl a já jsem zato ráda.
Uvidím co mi přinesou následující dny, možná že podvědomě čekám ránu a proto se krčím. Příliš dlouho jsme zůstala stát..
Komentáře
Okomentovat