Večerní zpověď

aneb pokus o článek na téma týdne...

Tentokráte je to Halloween...

---

i když já toto označení nemám ráda, zdá se mi, že v poslední době je to hodně "zneužívané" slovo (odpusťtě mi to slovo ale nic jiného mě nenapadá, ach ta moje slovní zásoba.. ), přeci jen se řekne Halloween a lidem už v mysli vyvstanou věci jako Amerika, dětí v kostýmech, dýně,...

Proto já raději používám slovo Dušičky, nebo Samhain, i když je to vlastně jedno..

Minulý rok tu byl celkem osobní článek a tak jsem si řekla, že letos by to mohlo být jiné. Ale v čem?

Tak jako každý rok objížíme s rodiči hroby  a zapalujeme svíčky, abychom si připoměli ty jež mezi námi nejsou. Ztráta některých ač jsem je téměř neznala a vzpomínky na ně jsou zahalené v mlze, stále bolí, o to víc čím blíž je tento svátek. Proč tomu tak je? Pár vysvětlení bych měla, ale kdo ví jestli je alespoň jedno z nich pravdivé?

Co zůstalo z těl jež byly schránkou jejich duší? Jen tam tak trouchnivějí v rakvích, pod přikrývkou zeminy na níž leží těžká žulová deska a na ní..

na ní jsou postaveny věnce s nápisy Vzpomínáme,ale myslí to někdo upířmně? V plastových obalech se mihotají plameny svic, které tam tančí svůj tanec... Vítr si s nimi pohrává a občas nějakou zhasne. Z vybledlých fotografií se na nás umívají ti jež jsou mrtví, jimž na rtech zmrzl smích, a nebo jim zůstal navždy... 

Já tu teď sedím a hledím do mihotavého plamínku svíčky, hledám v něm odpověď na nevyslovené otázky, ale těch se mi nedostává... Ale i to k tomu tak nějak patří...