Když se všechno řítí do ... pryč

Opravdu geniální název článku... míním to irinicky samozřejmě.

---

Ach ano prázdniny se blíží a já bych měla být šťasná, natěšené na volno, ale já co?? Já nic...

Mám asi nějak zalehlý ucho, takže na něj téměř neslyším, navíc chvilkama i bolí. Něco takovýho se může státá jen mě. Opravdu úchvatné celej den ve škole se natáčet k učetelům levým uchem abych alespoň něco slyšela...

Kvůli těm mým milovaným sploužákům jsme psaly diktát asi budu mít za 5 zejtra píšeme zas, čekám to samý. Prostě super, miluju, když to kvůli pár pitomcům od**re celá třída..

Máma má zase keci, ale na co je nemá, že?

Babi opět velice dává na jevo co si o mě myslí.. Opravdu nevím co mám dělat, ať udělám cokoliv je to špatně. Jsem drzá, ničeho si nevážim, otvíram si na ní pusu, jsem v jendom kuse uražená..

Už to nechci posloucha tnebo opravdu vybuchnu.... Kruci!  A to sem si řikala, že to mezi námi napravím, houby... Jde to všechno do pryč...

Je mi ze mě samotné špatně.....

Mám tvůrčí krizim už skoro 14 dní jsem nenapsala ani řádku. Příběh stojí a já netuším kudy by se měl ubírat dál.

Ani nic na odreagování mě nenapadá. Jsem v tvůrčím vákuu, nic se nedostává ven, ani dovnitř.  Všechny ty pocity ze kterých bych se jindy vypsala ve mě zůstávají a hromadí se. Nebo se tak trochu dostávají ven jako třeba právě teď a odnášíte to vy, kdož čtete tenhle "článek".

No nic už vás nebudu dál trápit, jen doufám, že si prázdniny užijete.