Vivienne

aneb pokus o článek na téma týdne... Tentokráte je to Halloween... i když já toto označení nemám ráda, zdá se mi, že v poslední době je to hodně "zneužívané" slovo (odpusťtě mi to slovo ale nic jiného mě nenapadá, ach ta moje slovní zásoba.. ), přeci jen se řekne Halloween a lidem už v mysli vyvstanou věci jako Amerika, dětí v kostýmech, dýně,... Proto já raději používám slovo Dušičky, nebo Samhain, i když je to vlastně jedno.. Minulý rok tu byl celkem osobní článek a tak jsem si řekla, že letos by to mohlo být jiné. Ale v čem? Tak jako každý rok objížíme s rodiči hroby  a zapalujeme svíčky, abychom si připoměli ty jež mezi námi nejsou. Ztráta některých ač jsem je téměř neznala a vzpomínky na ně jsou zahalené v mlze, stále bolí, o to víc čím blíž je tento svátek. Proč tomu tak je? Pár vysvětlení bych měla, ale kdo ví jestli je alespoň jedno z nich pravdivé? Co zůstalo z těl jež byly schránkou jejich duší? Jen tam tak trouchnivějí v rakvích, pod přikrývkou zeminy na níž leží t

nejradši bych to zakázala.. Co? No tu knihu co jsem si koupila a psala o tom  zde Trochu nelogické ne? Dovolte mi to vysvětlit. Ke svojí veliké radosti jsem konečně dolouskala Na Větrné hůrce a mohla se tedy vrhnout na Dnes se neproměňuj. To jsem udělala, ale ta kniha je silně náviková, ale varování na obálce nebylo(!!) takže teď neustále čtu a když už se od toho utrhnu tak se k tomu stále vracím  v myšlenkách, no a pak se divím že mi nejde naučit ruština. Navíc mě začaly pronásledovat divné nápady, co se týče povídek, ďas aby to spral... Co si teď já nebohá počnu?? Jo a ještě jeden problém navrch, moj epředstavivost si asi vzala dovolenou jelikož já si nejsem schopna za žádných okolností představit Krinaxe

Toto ale trvalo já vím, ale tak snad .. snad se to bude líbit... a nejen tobě Bello... I když je to divné, vůbec se to nepovedlo.... Je brzké ráno, ale mladá žena je již vzhůru. Na sobě má oblečené černo-červené korzetové šaty. Dlouhé vlnité vlasy barvy peří havraních křídel sahající jí do půli zad, zdobí stříbrná čelenka. Naposledy se na sebe podívá do zrcadla a usměje se. Dnes chce být dokonalá, opět totiž uvidí toho koho miluje. Ta představa ji rozechvívala. Zpoza dveří k ní doléhal hluk. Přípravy na svatbu jsou již v plném proudu, ale nebyla to její svatba. To její sestra Narcissa se dnes vdává. Ozvalo se lupnutí a pak promluvil skřípavý hlásek. "Slečno Bellatrix, je čas. Vaše matka si vás žádá dole v hale." řekla skřítka a uklonila se. Bellatrix přikývla a vyšla z pokoje ven. Sestoupila po schodech dolů do haly a pokoušela se v tom zmatku najít matku, ale nepodařilo se jí to. Za to viděla někoho jiného. Při tom pohledu se jí skoro srdce rozskočilo radostí. Byl tam on- je

Opravdu geniální název článku... míním to irinicky samozřejmě. Ach ano prázdniny se blíží a já bych měla být šťasná, natěšené na volno, ale já co?? Já nic... Mám asi nějak zalehlý ucho, takže na něj téměř neslyším, navíc chvilkama i bolí. Něco takovýho se může státá jen mě. Opravdu úchvatné celej den ve škole se natáčet k učetelům levým uchem abych alespoň něco slyšela... Kvůli těm mým milovaným sploužákům jsme psaly diktát asi budu mít za 5 zejtra píšeme zas, čekám to samý. Prostě super, miluju, když to kvůli pár pitomcům od**re celá třída.. Máma má zase keci, ale na co je nemá, že? Babi opět velice dává na jevo co si o mě myslí.. Opravdu nevím co mám dělat, ať udělám cokoliv je to špatně. Jsem drzá, ničeho si nevážim, otvíram si na ní pusu, jsem v jendom kuse uražená.. Už to nechci posloucha tnebo opravdu vybuchnu.... Kruci!  A to sem si řikala, že to mezi námi napravím, houby... Jde to všechno do pryč... Je mi ze mě samotné špatně..... Mám tvůrčí krizim už skoro 14 dní jsem nenapsal

Příroda se asi zbláznila, ale naší zahrádce kvetou a stále dozrávají. Mňam jahody, teď na podzim.. Zdají se mi mnohem chutnější než ty co byly v létě, možná je to tím, že jich není tolik jako v létě,... No a ještě pár velice amatérských fotek z mého mobilu. I když dnešním dnem moje mlsání skončilo, rodiče jahůdky zlikvidovali, budu si muset počkat do léta na další.

4.10-10.10 Už je opět neděle a dnes se celkem vydařila.. Sluníčko svítilo a docela i hřálo, foukal studený vítr, jako by chtěl ukázat, kdo že je to vlastně pánem. Myslím, že se mu to i dařilo. Pomalu ale jistě dokončuji seznam, pro naše, kde je psáno co bych si přála k Vánocům, tentokrát se to hemží knihami, kdo ví jestli dostanu alespoň jednu z nich. Uvažovala jsem jestli se pokusit přihlásit do AK, ale asi by mě nevzali a nebo bych musela spoustu věcí vymazat a to nechci a dohledávat zdroje u obrázků, které mi léta leží v počítači je nemožné. A tak i z tohoto nápadu velice rychle sešlo. 11.10.-17.10 Začátek by šel, konec však katastrofa.. Celej víkend totálně v pryč!! Pátek tančení tentokráte o hodinu dřív aby naši koupili lísty na prodlouženou. Hodina naprostá úchylárna...Ne, nebudu se tu o tom rozepisovat... V sobotu prodloužená, ale ještě před ní zápřah doma, prostě abych se ani chvilku nenudila. Brácha měl imatrikulaci, takže nemoh jít na prodlouženou, takhle se z toho vykroutit!

Po velice dlouhé době, opět kapitolka... Kailtin s překvapivě rychle srovnala s tím, že ji pravděpodobně čeká už jen týden života. Dokonce se na smrt i těšila. Konečně nic neuvidí, neucítí. Kaitlin se probudila ze snění a zahleděla se před sebe. Na stole tam ležela tlustá kniha. Její stránky byly popsány hustým, ale úhledným písmem. Kaitlin to písmo velice dobře znala. Natáhla roztřesenou ruku ke knize a otočila na další stránku. Na ní byla nalepena stará fotografie. Kaitlin se na ni ani nepodívala, jelikož přesně věděla, co je na ní. Byla to ona a Simon v léčebně. Kaitlin musela stále přemýšlet, kdo mohl být ten, co ji chtěl zabít. Ten co kvůli tomu zabil Simona ostatní v léčebně. A proč vlastně? Naštvaně zaklapla knihu a vyběhl ven. Pravdu se už asi nikdy nedozní. A možná je to i lepší. Kdo ví, co by to mělo za následek. Kaitlin uslyšela vrznutí dveří a během chvilky ji doběhla Mesy a připojila se k ní, ale neřekla jediné slovo. Kailtin byla ráda, že s ní jde. Zamířili do lesa a tam

Heh, nechápu co mě to zase popadlo, já si snad pořídím rubriku "pokusy o básně" nebo já nevím. Prostě přišel napád a já ho zapsala a tentokrát se  i hodí k tématu týdne, tak proč toho nevyužít?? Listy zbarvují se do červena zelená z kraje mizí vítr smutnou píseň hraje a odnáší to barevné listí. Stromy k spánku se ukládají kraj ztichl, zesmutněl veselé písně krajem již nezazní. Teskné šumění vod krajem se nese, nový zrod zima nepřinese. Ledovým spárem dotkne se vše slabé vítr odnese do hloubky temnot zapomění  to život se v smrt mění . Zdroj obrázku: ..

Tak a zas je to tu. Potřebuji se vykecat a nemám komu. Asi bych měla tuhle rubriku přejmenovat na něco jako "útržky z deníčku" .... Strašně se nudím.. Nemám co přepisovat protože jsem nebyla schopná nic přepsat. Abych pokračovala v nápadu nemám tu správnou inspiraci a na tu rok starou věc se neodvažuji sahat. Stejně to budu muset jednou udělat. Dokonce mě napadlo něco eště jiného na ten způsob, ale teď není čas to zrealizovat. Teď opravdu ne. Nevím co se děje, jen tak jsem si pustila Burzum a teď poslouchám Dimu Borgir, pro mě neobvyklé. Nechápu jak jsem k tomu přišla. Čeká mě namáhavý víkend, dva zápasy k tomu návštěva a učení do školy. V pondělí máme volno a tak bych toho měla využít a naučit se literku, mohla bych taky něco napsat, přepsat a zveřenit konečně taky něco jinýho než moje keci. To mi připomíná, co jsem vám slíbila. Musim sem tu kapitolku o víkendu hodit, prostě musím!!! Kdyby ne upozorněte mě na to. Ať už to konečně dokončíme, co bude dál netuším. Jakékoliv

a byla to rychlost.. Aby jste rozuměli, je to už delší dobu, co jsem narazila na blog o spisovatelých( Zde ) no a tam jsem narazila  na temnarku to jak píše se mi moc zalíbilo a když jsem zjistila, že už vydala knihu, která byla v mích finančních možnostech, tak jsme neváhala a knihu si obejdala. Objednávku sem poslala v neděli a dnes už mám knihu, která se jmenuje Dnes se neproměňuj doma. Nejraději bych se do ní okamžitě začetla, ale musím se učit a navíc tu mám knížku, kterou msuím dočíst.

Brý ráno, pokud se tu v tuhle dobu vůbec někdo vyskytuje. Pravděpodobně jste ve škole, či práci.. Já taky, ale mám až od devíti a díl mil vlak nejede, nebo jede ale já se na něj nemám jak dostat. Strašně se nudím, asi brzo odejdu abudu čumět před učebou kam máme jít. Fuj máme matiku :-( Ale proč to sem vlastně píšu?? No nevim. Tenhle týden se můžete těšit na 22 kapitolku Ceny života.. To je jisté a co dalšího? Nechte se překvapit...

Tento týden a i ten minulý v tekevizi dávali filmové zpracování knih Terryho Pratcheta: Barva kouzel a Lehké fantastično, pod jménem Barva kouzel. A já si to samozřejmě nemohla nechat ujít. Takže tu mám svůj názor na film. Pravda některé pasáže byli dost pomíchané a vystřihli i mým pár zamilovaných pasáží, neobejevil se tam Bel Shamaroth, ani Hrun Barbar, což je podle mě velká škoda. Bitka u Prokopnutého Bubnu byla poněkud pomíchané a o hře bohů tam nebyla ani zmínka. Druhá část, kterou dávali dnes začala opět pro mě chaoticky, ale naštěstí se tam objevil barbar Kohen na kterého jsem se dost těšila. Mluvící stromy, ani perníková chaloupka, bitka s čaroději mě taky zarazila. Navíc se mi zdálo, že Galdera zabili příliš brzo a tak obřad Ašk -Ente dělal Trémon. Trolové tam nebyli krom praděda. Magický obchod tam nebyl, jelikož se hrdiné dopravili po řece do Ank-Morphorku rovnou. Pokusb o zabití Trémona mě pekvapil ale ten jeho vztek mě rozesmál. Ale ten konec byl opravdu pěkný. I přes to c