Žiju, alespoň prozatím,..

Tak se vám hlasím, abyjste věděli, že žiju, i když to moc podstatné není.

Do školy chodím teprve tři dny a už mi z toho hrabe,ranní mačkání se v přeplněném autobuse, vlaku a trolejbusu člověku po ránu taky moc nepřidá,neustále vybíháních těch pitomejch schodů abych stihla hodinu je taky unavující totéž lze říci o neustálem pobáhání po škole v marné snaze najít tu zatracenou učebnu kde máte být, když máte na přesun pouhých 5 minut, prodrat se v tom davu kamkoliv je témeř nemožné, lidi ve třídě, mno já nevím, snažím se bavit se ze všema, ale zdá se mi, že nikdo z nich není moje krevní skupina, jsou něco jako M. ze základky. Něco čím bych strašně chtěla být, ale nemám na to.

Toť vše, možná zíra se tu objeví něco plnohodnotnějšího, ale dnes na to nemám dost sil..