13.9-19.9
Achjoo opět..
Začalo to 13.. škola, děs.. po hodině učení ekonomiky jsem naštvaně prohlásila, že je to totální kravina, slovíčkaření a že je to k ničemu.
Naopak u ruštiny jsem prohlásila, že tu hatlamatilku číst nehodlám. Ale naučit jsem se musela. Rovzh se na internetu neobjevil, tak nezbývalo, než doufat, že se nic nezměnilo.
Ach ano, je divné cítiti teplo, když vaše ruce, jsou ledové. Pořád jsou takové, už strašně dlouho... Jedna více než ta druhá. Proč tomu je tak? Proč?
Opět jsem vytáhla kytaru a pokusila se na ni hrát, takové týrání kytary douho nezažila, chudinka. Hledám způsob, jak se donutit něco dělat pravidelně, nevíte náhodou jak na to?
Děsné.. opět ten křik.. ty výčitky... slzy se mi opět vrhaly do očí.. Proč to?? Mám sto chutí něco říci, ale raději mlčím. Než abych vyvolala zbytečnou háku. Mlčím a ona jenom křičí a křičí.. Nic neříkám, litovala bych toho.. opět jsem jen malej harant co musí poslouchat.. co musí mlčet, ale když to udělám je to špatně a když promluvím tak je to taky špatně, co mám tedy dělat?? Co???
A udělám někdy něco správně? bojím se že odpověď zní ne.. A to zabolí.. Ale tak nějak je to stále stejné, tak proč to nedokážu přijmout? proč bezmocně křičím do ticha? stejně to nepomáhá.. zdi mlčí, kdo mě pochopí? když se nechápu sama? když se podívám do nitra, co vidím?.. nic.. cítím jen chlad..
Zvláštní jak lidé rychle mění tváře, nálady.Vidím tu faleš a mám sto chutí zvracet.
Jsem taky taková?? tak falešná??
Jsou věci, které říci nedokážu.. prostě to nejde.. napíšu je, ale neuleví se mi.. divné.. jindy to pomáhalo.. proč ne teď...co se změnilo?? myšlenky víří hlavou jako splašené.. uletí do teplých krajin.. zmizí v nenávratnu.. . nevrátí se... možná, že je to tak dobře... a možná taky ne..
Taneční, původně tu o nich mělo být napsáno mnoho, ale radši na to kašlu.. Je to děs, nesnáším je.. opět jsem odnesla asi to nejděsnějšího tanečníka a to já jsem tele obrovský.. nejde to .. takhle mrhat časem, to se nedělá!!! Pravda taneční nesnáším, ale kdesi uvnitř mé chaotické na kusy roztrhané duše,se krčí střípeček té normální holky(jak by to řekal babi a máma) a tenhle ten střípeček, to chtěl umět, i když většina byla proti. A teď by měl jásat, splnilo se mu přání.. Místo toho se krčí v koutě a trpí. Ach ano, trpí.. Ale nebojte, už jej ven nepustím, ale obávám se. že se těch myšlenek nezbavím.. je jich mnoho a bolí..
Komentáře
Okomentovat