Vzkaz
Taková ohraná, snad tisíkrát napsaná blbost v děsném provedení.
Už je to tu zase, škola. Jak jí nesnášela. A to kvůli němu, klukovi ze třídy do kterýho se zamilovala. Nechápala jak mohla být tak hloupá.To bylo tu a tam pár milých slůvek, úsměvů a pak, že chce aby byla jen jeho. Věřila mu a tak zapoměla na to jaký vlastně je. Na to jak holky střídá jako ponožky.
Její štěstí trvalo měsíc, on chtěl vše, ale ona mu to odmítla dát. Hned druhý den na to ji opustil. Ve škole jí začalo peklo. Každý den tam pro ni byl utrpením. Všichni se jí vysmívali, dělali naschávali, až jednoho dne si řekla dost. V hlavě se jí zrodil plán.
Cestou ze školy na ni spolužáci jako obvykle pokřikovali," hej ty černá, divná.." Často jí tak říkali, protože byla jiná než oni. To ji ještě utvrdilo v tom co chtěla udělat.
Divná.. Stále se jí to honilo hlavou. tohle slovo ji bolelo. Po tváři se jí skutálelo pár slz. Mezitím si v obchodě koupila pár svíček, jako by si chtěla udělat hezký večer. Ano měl to být hezký večer, protože to měl být poslední v jejím životě. Při té představě se usmála.
Doma jako obvykle nikdo nebyl. Nikdo jí tedy nemohl odradit od toho co chtěla udělat. Šla do koupelny, zapálial svíčky a napustila vanu. Vlezla si do ní a ostrým nožem z kuchyně si podřezala žily. Jak spustila ruku do vody, voda se začala obarvovat na červeno. Na okmažik jí ještě vyndala a na obálku na zemi ukáplo několik kapek její krve. Ty se na bílém papíře roztekly a vsákly se do něj. Už nebyl bílý. Stále však bylo vidět napsané čísi jméno. A pod ním napsáno nenávidím tě..
Komentáře
Okomentovat