Téma týdne: Upíři

Takže další téma týdne a moje divné zamyšlení k němu.. Takové malé zpestření článků s těmi mými vykopávkami, ale na mysli mi vyvstává otázka, co je horčí moje keci, či moje prvotní tvorba??

Ale zpět k tématu, tím jsou upíři.. Takže co nim lze  říci, či vlastně zde napsat. Většina z toho co mě napadá již napsána byla.

Tak to zkusím takhle..

Spoustě mladých lidí dalo by se říci převážně dívek, ale možná že se najdou i vyjímky) se dnes při tomto slově v mysli vytvoři obrázek jejich miláčka Edwarda, alias Patizóna( tak sem mu říkala já a denda, toho si nevšímejte). A nad tímto obrázkem si slintají, já osobně náchápu nad čím, no to je ale detail.

Některým z vás se může zdát divné, že zde toto píšu a při tom píšu povídku na motivy Stmívání. Ano je to divné, ale já sama jsem divná. Tu povídku píšu,jelikož mě zaujala kniha, přišlo mi to jako dobrý a originální nápad. Pak, ale přišel film a vypuklo šílenství..

Myslím si, že už nemá cenu se zde vyjadřovat k tomu ostatnímu,čím myslím upíří deníky (knihy a seriál), školu noci (docel azajímavý nápad, řekla bych i originální snad jen kdyby se neobjevila  v této šílené době) a Vampýrskou akademii.

Momentálně čtu její třetí díl jménem Stínem políbená a všimla jsem si nečeho, co se mi zdá divné. No řekněte není divné že se v Stínem políbené objevil duch jejího zemřelého kamaráda Masona, když de fakto  to samé se dělo hlavní hrdince Školy noci?? 

Shrnu to asi takhle, pokud upíři existují, nemyslím si, že by byli roztomiloučcí jako "patizón" a rozhodně by se na slunci netřpytili.

Já vlastně ani nevím jak si je představuju. V mých povídkách vystupují různě, ale myslím si, že jsem jim ponechala hodně lidských vlastností. Možná, že se časem dopracuji i k těm více nebezpečným a krvelačným upírům, kdo ví??