Dream of the nigth

Trochu nezvyklé v tuto hodinu, ale přišlo to znenadání,

to múza přišla bez zaklepání.

Dožaduje se cesty ven

a já nemám nic než mizerný sen...

---

Venku je tma, to noc rozprostřela nad krajinou svůj hedvábný šat.

Zlatou nití jsou tam vyšité tisíce hvězd.

I bledý měsíc, jež je králem noční oblohy.

Jeho svit prochází zataženou žaluzií,

Když ji odtáhnu na okamžik mi zmizí z očí, ale jakmile nakloním hlavu opět ho vidím, jak vykukuje z poza komína.

Tahle hra na schovávanou mě docela baví.

Dlouho to však nevydržím a jen si jej fascinovaně prohlížím.

Je překrásný.

I když do úplňku zbývá ještě nějaký ten den, cítím jeho "moc".

Nebo já nevím..

nevím jak jinak to nazvat.

Prostě jej cítím a cosi mi říká, že až zavřu oči a odeberu se do světa snů, stane se to zase.

Vstanu z postele a půjdu, možná tentokráte dojdu ven, možná uteču a konečně dojdu cíle, který roky takto hledám.

A možná taky opět někoho vzbudím a moje cesta,  které vlastně ani nevím, skončí dříve než začne. Možná že to tak bude i lepší.

Možná ...