ahojky, takže zase odjíždím k babče, nevím na jak dlouho. Nastavím sem pár článků, takže tu zas tak prázdno nebude. Jo a navíc sme konečně objevila tu ztracenou kapitolku vlčího pouta, takže se máte na co těšit.
Před rokem jsem se zapojila do tohoto projektu a napsala 11 článků, já vím není to moc, ale něco přeci :-) A tak když jsem se u Abyss dočetla, že Knihy v mých myšlenkách pokračují, jsem neváhala a opět se přihlásila (více naleznete zde ). Budu odpovídat na tyto otázky: 1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu? 2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným). 3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem). 4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. 5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. 6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav. + budu knihy ohodnocovat (1/10 až 10/10)
Jak vlastně vypadá smrt? Kdo ji viděl, aby ji popsal? Ptám se kdo?! Ale ani mudrcové mi odpovědět nedokážou. A to jsou prý Bohem vyvolení. Pche, to určitě. Bůh by si takové voly těžko vybral, leda by byl i on sám jako oni. A ta představa mne děsí. Asi bych se měla představit. Říkejte mi třeba Mon a není to tak dávno, co mne má zvědavá povaha postavila tváří v tvář samotné Smrti. Možná se ptáte, zda-li jsem tedy schopna zodpovědět výše vyslovené otázky. Ano i ne. Ale to je na delší povídání. Toho pochmurného rána přišla do města podivná žena. Nějakým pro mne záhadným způsobem jsme se daly do řeči. Cosi ji na mne upoutalo, ale nikdy jsem nezjistila co. Naše nově vzniklé přátelství bylo silné a tak jsem neváhala, když mi nabídla, abych se s ní vydala na cestu. Během této epizody mého života jsem prožila mnoho zajímavého, ale to vám teď vyprávět nechci. Zmíním se pouze o jediné příhodě, o té která mi zásadné změnilo život, a kvůli které mé vlasy zbělely. V té době naše putování trvalo již ...
Jedna z mnoha povídek na toto téma, která nám zadala učitelka, na slohovku. Jako jedinná se dočkala svého konce. I tak je dosti krátká, jelikož jsem byla omezená tím, že slohovka měla být na jednu A4. Snad se vám i přesto zalíbí.Inspirováno písní Solsagan.Videoklip naleznete níže. Noc splněných přání Měsíční les po vpádu křesťanství do zemí severu, přišel o část ze své rozlohy, neboť bylo třeba dřeva na stavbu kostelů. Lidem se však nechtělo kácet stromy. Báli se lesa a jeho moci a ani sebevětší nátlak je nedonutil vstoupit do něj hlouběji. Svatí muži tuto slabost odmítali, a tak se s mnoha vojáky vydaly do srdce lesa. A od té doby je nikdo nespatřil. Stařeny znalé starých zvěstí věděly, co se s nimi stalo. Cítili, že již brzy přijde čas a Solsagan, temná čarodějnice, se opět vrátí na tento svět. Ale mlčely, neboť mluvit o tom se trestalo smrtí. Les pohltil těla i duše mužů a oni zůstali uvězněni mezi životem a smrtí. Staly se přízraky, jejichž jediným cílem bylo mučit živé zbloudilce ...
Komentáře
Okomentovat