Shrnutí tábora, aneb jak si Vivienne uvědomila jaká je naivka
Ahojky sice jsem slíbila pouto, ale nejdřív jsme se vám chtěla svěřit s průběhem tábora.
Tak jsem zpět, plná dojmů a zážitků. Tábor sám o sobě byl dobrý, ale co mě zklamalo byly jeho osadníci. Ve stanu jsem byla se svou kamarádkou Terkou, vedle nás byla další naše kamarádka Míša s ní měla být ještě jedna holka od nás ze třídy, ale nedorazila. Byly tři týmy a mi jejich kapitánkami. Téma tábora byl středověk a tak se na cestu za objevením ztraceného meče vydali družiny: Mistři ostrého meče - Míša, Rytíři meče- Terka a Rytíři Avalonu- já. S táborem jsme vystoupili na Marásek- nejvyšší místo jižního plzeňska a na Faimenovi skály. Výhled pěkný, ale ta cesta....
Hry byly zábavné a celou hru vyhrál tým Míši, i přesto že můj tým půl tábora vedl. Tím, ale to dobré dá se říct skončilo.
Moje spolubydlící byla pořád s Míšou a mě tam nechali jako kůl v plotě. Po celém táboře bylo slyšet samá dvojsmyslné narážky. A to na tábor kde nejstarší byla Míša( v září jí bude 15) a většina osadníků chodí na 1. stupeň je příšerné. Myslela jsem, že se zblázním. Nejen že mě odhodili jako kus hadru, ještě se mi posmívali.Smutek a stesk. To jediné mě naplňovalo. Každým dnem to bylo horší a horší. Cítila jsem se bezradná, když na mou hlavu padali urážky. V takových chvílích jsem si uvědomovala, že mezi námi je rozdíl. Že se od sebe lišíme a je to znát. A to mě velice mrzí.
Mé kamarádky se na mě vysr***. A to jsem jim důvěřovala! Alespoň jsem se poučila a znovu to snad neudělám. Zůstala jsem tam samotná a neměla komu se svěřit. I když doma taky nikoho takového nemám.
Ani v nejhorších představách jsem nečekala jak to dopadne. Neříkám, že bych tam nechtěla jet znova. Naopak já bych chtěla, jen si musím nejít k sobě někoho, kdo mne neodkopne.
Když jsem zakládala tento blok řekla jsem si, že sem nebudu dávat nic osobního, ale teď to nejde. Potřebuji se vyzpovídat. Je děsný, že tím otravuji lidi, které neznám, ale alespoň mi nemůžou nadávat do očí, to by byla poslední kapka. Ale od začátku.
Díky táboru jsem si uvědomila jaká jsem naivka. Já hloupá husa jsem si myslela, že bych se mohla s Terkou na táboře dobře bavit. První dny to celkem šlo, ale pak byla furt s Míšou a já tam byla jako kůl v plotě. Já celkově nemám moc dobrých kamarádů. Někde je chyba buď u nich nebo ještě pravděpodobněji u mě. Od většiny lidí kteří jsou mí "kámoši" čekám cokoliv i nějakou podlost, zradu .... Jen od těhle dvou jsem to nečekala. Ty holky znám od školky a já NAIVKA si myslela, že tohle NEUDĚLAJÍ!! Ale stalo se a já přišla o další iluze, o tom že mám nějaké kamarádky od kterých nemusím čekat nefér útok, zradu ...
Když si teď uvědomím jak jsem byla naivní, jak jsem jim důvěřovala... Je mi zle ze sebe samé. Ze své hlouposti, důvěřivosti, ..... Jak se mám teď chovat k holce co o mě řekla že jsem krá** a po tom, že jsem pí*a?? K holkám co mě pomlouvali a smáli se mi? Celý tábor jsem držela slzy ba uzdě, jen jednu noc jsem brečela a pak až teď, když to píšu. A je mi z toho na nic. Strašně mě to mrzí. Prostě jsme zase jednou dokázala jak jsem blbá.
Komentáře
Okomentovat