Příběh
Po dlouhé době jednorázovka, sice krátká, ale doufám, že se bude líbit.
Obracím list a zapíchá mě u srdce. Bolí to, ale ne víc než ji. Nechápu jak někdo mohl něco takového vepsat do kdysi prázdného sešitu. Tolik emocí, tolik bolesti …. Co byl zač a co ho k tomu vedlo? Se slzami v očích hledím na zamračené nebe a přemýšlím. O tom jak snadno ztrácíme vše co považujeme za své. O tom jak mi oči otevřela tato kniha. Vehnala mi slzy do očí a donutila mě se zamyslet. Ne nad sebou, ale nad světem a lidmi jako celkem. Celkem jenž se snadno rozpadne v prach, ze kterého vzešel. Co bylo vlastně v té knize? Jen příběh dívky co měla sen. Sen, který jí dával křídla. O tom jak ji lidé křídla zpřelámali a nechali krvácet. Jiní a bylo jich míň jí pomohli, ale již nic nemohlo být jako dřív. Ta nevinnost, ta čistota, to čím sem hlavně lišila, co jí dělalo výjimečnou, bylo pryč. Navždy ztraceno v temnotě času. Času, který prý vše srovná. Jednou … Možná …. Volala, prosila i proklínala, ale nikdo si jí nevšímal. Jak tam v dešti klečela a slzy jí stékaly po tvářích. Člověk se rodí čistý, nevinný a bez zloby a záště. Za pro mnohé z nás dlouhá léta vše co nám bylo dáno, ztrácíme. Málokdo si z darů jenž nám byly dány něco ponechá. Jen málo z nás dokáže na svět hledět očima nezastíněnýma nenávistí. A to ona dokázala, dokud jí lidé nesebrali dary jenž jí byly dány, dokud jí do očí nevnutili nenávist, s kterou nyní hledí na svět. Vidí jej rozmazaně, tak jako já. Možná jej dokonce přes slzy nevidí. Tak jako možná jednou já. Až mi lidé zpřelámou křídla, rozdupou můj sen. Až budu sedět v dešti, ronit slzy a nenávidět celý svět za to co mi udělal ……. Tak jako ona …..
Komentáře
Okomentovat